pátek 23. února 2007

Ekologická fundamentalistka a kavárenský povaleč

V poslední době si (nezaslouženě) získávám pověst člověka posedlého ekologií, biopotravinami a přírodním způsobem života (hehe, Aiwo). Veškeré moje snažení v tomto směru však ztroskotává na mé libůstce mít ve váze čerstvé řezané květiny. Samozřejmě vím, že jedna kytice na mém stole představuje bratru půl litr ropy a několik vykořisťovaných černých dětí (viz Sedmá generace, 6, 2006), ale opět jsem neodolala a zakoupila tři tulipány.

Koupila jsem je cestou z Vesmírny, kde jsem spolu s dvěma matkami, třemi miminy a odpovídajícím počtem kočárků pila kávu. Erýsek se mi povaloval na klíně. Bylo to jeho první uvedení do společnosti a choval se vzorně, snad jen že plival dudlík na podlahu. Obsluha mi ho dovolila omývat na baru a Erýsek na ni za odměnu vrhal široké úsměvy, kterými normálně šetřívá. Vykuk.

úterý 20. února 2007

Koupání

Erýsek je velký chlap. Proto se koupe ve vaně. Je to strašně hezký, protože mu držíme jen hlavičku a zbytek těla plove sám. Ráda bych vložila video, ale je na něm příliš mnoho odhalených částí těl jeho rodičů, takže si to budete muset jen představovat.

pondělí 19. února 2007

Vývojový skok

Erýsek zjistil, že musí rychle vyrůst, aby se mohl postarat o maminku. Proto se dnes rozhodl a zčistajasna se jal pást ovce. Koníčky nepase, protože to dělá na pračce, odkud je výhled na hrníček s ovcema od paní Laury. Pokusím se to zaznamenat na foťák a vložit, těšte se!

čtvrtek 15. února 2007

První výlet

Ve snaze poskytnout otci svého dítěte čas a prostor na přemýšlení jsem v úterý ráno nakrmila otevřenou tlamičku a spolu s obrovskou taškou nezbytností k péči o malé dítě jsem ji přikurtovala do auta. V Krušovicích nastala veliká sláva, seběhly se všechny hodné paní, které prodávají v potravinách, aby přes špinavou fólii mého osobitého vozu obdivovaly novou ratolest váženého rodu Kloubů. Večer jsem pokojně usedla k překladu, který jsem přerušovala, jen když bylo třeba rozsoudit hádky mých rodičů o to, kdo bude mít Erýska na klíně. Ten byl novým prostředím nadšen, vesele se smál na oba, kakal do dřezu, který mu přidržovali v obýváku pod prdelkou, aby se v chladné koupelně nenastydl, a nechával si umývat tutéž v kuchyňském dřezu. Ve středu se nalokal lesního vzduchu a pak už "bubou mámu" (výrok mého otce) táhlo srdce zase do Prahy za "asasíkem" (co je to asasík si dohledejte na webus pilatus, jakožto i vysvětlení toho, že asasík jí sice asi neponůže, ale ona je malá a sama se točí, že).

čtvrtek 8. února 2007

Konec supermatky

Dlouho jsem žila v iluzi, že svého synka jen tak někomu nepůjčím, maximálně tatínkovi, a zahrnu ho láskou a péčí sama. Má momentální fyzická neschopnost snést kočár ze schodů a blížící se deadline na překlad udělaly ze supermatky matku krkavčí a tímto vyzývám všechny spřátelené důvěryhodné osoby, které si chtějí povozit kočárek, ať tak neprodleně přijdou učinit. Tak.

pondělí 5. února 2007

Jak jsme jeli sanitkou

Cosi mi v těle přestalo fungovat a v neděli ráno si pro mě přijel saniťák z jinonické základny DiS Lukáš Buriánek. Mrzelo mě, že pro mě nepřijel kamarád Tomáš Buriánek, který tam pracuje taky, ale ten tou dobou s mými sněžnicemi na zádech bloudil v Jeseníkách. Nevadí, diplomovaný specialista jmenovec mě do Motola odvezl taky. Mimíse jsem měla v náručí, protože sanitky nemají autosedačky, strašně se mu líbilo, jak sanitka drncá. V nemocnici na nás byli všichni hodní, sestřičky si malého předcházely a rozumní lékaři nás poslali domů kojit a dělat zásoby mléka pro případ další hospitalizace. Dělám zásoby zapůjčenou odsavačkou značky Medela (díky, Petře a Heleno), už vím, jaké to je, kojit dvojčata, jen odsavačka víc mlaská. Strašně se těším na to, co s tím mlékem provedu, když k hospitalizaci nedojde. Nakrmím s ním malého v době, kdy si po dlouhé době dám celý jeden alkoholický nápoj :-).

sobota 3. února 2007

Den smrtelné únavy s happyendem

Již třetí den jsem s mrňousem bez mužovy pomoci, ve čtvrtek přišel v noci a v pátek odjel na vandr (i ti nejlepší si občas zaštěrkují, řekl Paul Mc Courtney). Odpoledne jsem se vrátila z procházky v očekávání návštěvy mého prabývalého a jeho současné, s nimiž čas od času zajdu k společné spokojenosti na vínko. Na malého lezly prdíky, já byla ráda, že stojím, nedovedla jsem si představit, jak zvládnu ještě konverzovat. Ovšem to jsem ještě pořádně neznala Márvovu Janu, šumná děvčina se zkušenostmi s výchovou velmi mladších sourozenců dvojčat uvařila pro všechny čaj, chopila se mimina a já dvě hodiny jen seděla v křesle, řvala smíchy a naprosto nadšený mimís si užíval tetiny budliky. Když odcházeli, občerstvena jsem vstala z křesla, děkovala a prosila o další brzkou návštěvu. Znavený mimís vzápětí usnul. Jestli tohle ještě někdo umíte, sem s Vámi!

čtvrtek 1. února 2007

začleňuji se do komunity aneb den česko-ruského přátelství

Kdo jednou zvonil na náš zvonek, jistě si všiml exoticky znějících příjmení mých sousedů. Včera jsem byla dvakrát na procházce (už se zlepšuju, nebo je to tím, že je víc světla?) a při té příležitosti potkala na chodbě domu všechny ruské spoluobčany až na babičku rozvětvené rodiny z prvního patra (jistě na ni dojde dnes). Měli strašnou radost, že mám syna. Doporučili mi pít hodně šampaňského na laktaci. A večer donesli nádherné dupačky s medvídkem Pú!

PS: Taky tu mám bezvadného pošťáka, nosí mi těžké balíky z www.biosfera.cz do prvního patra a mává na mě, když se potkáme na ulici. Má chudák chřipku, ale pošťáků je prý málo...