úterý 30. června 2009

Léto pro svobodné matky...

... jako dělané. Alespoň pro ty, co se bojí bouřky. Skoro denně nám to práská kolem baráku a má přirozená tendence hupnout do mužské náruče a nechat se ochraňovat zůstává nenaplněna. Na druhou stranu mám na starosti méně nádobí a prádla.

A jak ten den dopadl

Snědli jsme kousek dortu a vyrazili do ZOO, kde jsem se o své milované syny celý den pěkně starala. Kupříkladu jsem si skočila jedny plavné nůžky přes zábradlí do brouzdaliště, když se Erýsek rozhodl utopit ve třiceti číslech vody. Schla jsem další dvě hodiny, ale že byl horký den, nebylo to na škodu. Večer jsem ozdobila plátky dortu šlehačkou, nakrmila masem, dortem a chlebem staršího i milou návštěvu, uložila Erýse a už je půl deváté. Mám tedy za sebou 15tihodinový den jako každý jiný a Ruda stále ještě nespí. Nehysterčím, nezoufám si, jsem totiž frajerka.

Půl šesté

Rudásek vstává v půl šesté. Je skoro sedm a já už mám vynesený koš, ustláno, lehce poklizeno a upečený dort. Kdysi se jedna kartářka dala slyšet, že až mi bude 29 let, začnu být pracovitá. Už asi tuším, odkud vítr osudu vál.

neděle 28. června 2009

Jako růžový poník se třpytivou hřívou...

... cválající krajinou s Barbie na zádech jsem si přišla včera při běhání. Na vlhké teplé cestičce mezi lesem a ječmenem seděl jeden motýl vedle druhého, vzlétali před mýma nohama a romanticky poletovali kolkolem.

Ken tam nebyl, holky.

pátek 26. června 2009

Čerti

Onehdá spatřil Erýsek malé mulátě a zahlásil, že je to čert a ošklivej. Vysvětlila jsem mu, že je to moc hezké dítě černocha a bělošky.

Dneska v lese znovu detekoval čerta - ohlédla jsem se a dítě bylo blonďaté. Podivila jsem se, co synek blbne, když je to světlovlasá holčička. Erýs velice nahlas upřesnil: "To malý ne. To VELKÝ je čert!" Podívala jsem se pořádně a musela jsem v duchu uznat, že když babička té holčičky běhá po světě a má na hlavě TOHLE, nezaslouží slitování.

čtvrtek 25. června 2009

Piráti

Na poslední chvíli jsme se dozvěděli, že v naší školce dnes od šesti paří piráti všeho věku. Během deseti minut jsme se všichni tři oblékli do pruhovaných triček. Nebylo to ono. Vytáhla jsem snad nikdy nepoužitou tužku na rty a vyrobila Erýskovi jizvu. Erýsek plakal, že nechce být pomalovaný. Namalovala jsem si taky jednu. Erýsek svolil ke knírku a bradce tužkou na obočí (ta byla použita asi dvakrát). Namalovala jsem si je taky. Pak chtěl pomalovat Rudýse. Zatrhla jsem s lišáckou výmluvou, že mimina jsou houby piráti. Erýsek se nejistě xichtil do zrcadla a nechal se přesvědčovat, že piráti takhle vážně vypadají.

Klusali jsme ulicí ke školce, dva kolemjdoucí chlapečci si Erýska prohlídli a žďuchali do sebe: "Hele, pirát!" Erýs roztál blahem: "Oni to, maminko, poznali!"

Ruda očima italského fotografa


Na United Islands jsme potkali Itala s dlouuuuhatááánským teleobjektivem (Freuda do toho raději netahejme, fotil dobře).

Erik očima italského fotografa




neděle 21. června 2009

Trocha historie

http://mikrousi.smyslzivota.cz/2008/01/je-tak-snadn.html

Vida, a jde to zase. A budu pracovat lépe a radostněji, íhahááááá!

sobota 20. června 2009

Tautologie

Maminko, já chci nočník. Já kakám. Hovínko smrdí jako cigára. Cigára smrdí jako hovínko, totiž.

Trpaslík zezadu a dva trpaslíci



pátek 19. června 2009

Šmarjá

Proč je tak těžké říct nevítanému nápadníkovi, že nemám zájem? Kdyby se vyslovil, bylo by to snadnější, omluvný úsměv a za tři minuty vyřízeno. Takhle neberu telefony, protože jsem "strašně zaneprázdněná" a na SMSky odepisuji jen lenivě. Přitom je to milej pán. No jo, holt jsem minulý týden moc řečnila o "osobní odvaze", tak mě to doběhlo a teď se mi to chechtá.

Vidíme to stejně

Mamince byla představena žena kolem třicítky. Dívala se na ní a pomyslela si: "Vypadá jak sova." Vedle sedící synek v ten okamžik prohlásil: "Sova. Hůůů, hůůů."

čtvrtek 18. června 2009

Kdo (z) koho uspí

Hovím si v síti s chlapci v náručí a vyprávím pohádky. Za účelem uspání. Ne, že bych je nikdy nevyprávěla za jinými účely, ale dneska to bylo jasné, buďto usnou oni, nebo já. Skončila Karkulka a nic. Skončila Neposlušná kůzlatka a spal jen Ruda. Pustila jsem se do epizody, jak Krtek zachraňuje rybičku (Krtek je hrdina, píši tedy velké K). Dostala jsem se zdárně zhruba ke konci druhé třetiny, kdy Krtek vypouští štiku ze stavidla po proudu dolů. Pak jsem zřejmě usnula a jen zdálky slyšela svůj hlas, jak monotónně vypráví, že štika uspořádala výtvarnou soutěž a vítězové krajského kola... Krajské kolo bylo na Erýska asi moc, vzbudil mě otázkou: "Proboha, maminko, já jsem vítěz?"

Princip směny

Erýsek obsadil Matýskovu motorku. Matýsek pláče a chce ji zpět. Erýs, tak jak byl správně vychován, nabízí postiženému výměnu:

"Matýsku, tumáš, můžeš si vzít karimatku. Nebo myšičku. TAK SI VYBER!!!"

středa 17. června 2009

Velkorysé poměry pražské

V cihlově červeném U Kříže 13 proběhla domovní schůze. Ač bych měla tendenci považovat se za nedůvěryhodnou struktůru, dvě děti s různými příjmeními, hlasitý zpěv a schodech a jiné veselé, sousedé mě in absentia (teda já na tu schůzi šla, ale děti mi nedovolily setrvat déle jak tři minuty) zvolili místopředsedkyní domovního výboru. Můj sociální status roste. Hihi.

Ptáček jarabáček

Tak dlouho jsem žehrala na svou svobodu, až mi dobrý osud dal ve zkrácené víkendové verzi zažít, jak by to také mohlo být jinak. V neděli večer to skončilo, já pocítila prudký příliv lásky ke svým dvěma synkům, jejichž nároky se mi rázem zdály celkem zanedbatelné, a ještě prudší závan, co závan, vichr svobody. Vzala jsem offspringy do zahradní restaurace a dala si na oslavu malé pivo. Je středa a pořád se mě ta radost drží. Svoboděnka moja!

čtvrtek 11. června 2009

Outdoor za barákem a jiné veselé

Dnes jsme s chlapci odvážně vyrazili autem přes celou Prahu. Do Ďáblic jsme dorazili zdraví, s jedním či dvěma přestupky na pošramoceném štítě. Byl slunný den, nepromokavé vrstvy jsme tedy nechali v autě a pod Stániným vedením vystoupali k rozhledně. Je to kousíček, skoro za barákem. Aspoň pro bezdětného chodce. Erýsek si cestou do kopce odbyl dnešní hysterický záchvat hned dopoledne a tak jsme před sebou měli vidinu hezkého zbytku dne.

Před slibovanou vyhlídkou na polovinu Čech od ďáblické hvězdárny začalo pršet. Pak lít a bouřit. Přitiskly jsme k suché zdi hvězdárny děti a doufaly, že to přejde. Což o bouřku, ta přešla brzy, ale v kapkách deště by se dala trsat sambička ještě docela dlouho. Ruda zůstal v bezpečí kočárku, Erýse jsem si uvázala do šátku na břicho jako za mlada a prchalo se zpět. Byl na nás veselý pohled. Natahujícího synka jsem rozptylovala přehnaně optimistickým tvrzením, že si užíváme pořádnej outdoor.

Po jinak úspěšně a suše stráveném dni následovala děsuplná cesta domů zácpou. Erýs usnul, Ruda trpěl na prdy. Řadím jedničku, popojíždím dva metry, neutrál/ručka, odepínám pás, konejším Rudu a cpu mu dudlík, zapínám pás, řadím jedničku, popojíždím dva metry, neutrál/ručka, odepínám pás, konejším Rudu a cpu mu dudlík, zelená, vztekle flákám dudlíkem na sedadlo spolujezdce, pásám se, řadím... To celé s menšími obměnami bezmála dvě hodiny. Dva hezké zážitky - Ruda na tři minuty zmlkl a hezký pan řidič mě pustil před sebe do rychlejšího pruhu.

A doma sladká odměna, nakojený Ruda usíná na levé ruce (no, při jeho rozměrech na levé části těla maminky), Erýs nakrmený kaší se tulí zprava, vyprávím Karkulku, vyznávám synům lásku, Erýs mi ji vyznává taky, pusinkuje Rudu a chechtá se, že ho má taky rád. Ruda voní a občas se pousměje. Asi vážně zažíváme krásné období.

pondělí 8. června 2009

Pokroky

Rudýsek pase koně a mohutně se u toho řehní.

Erýsek čím dál suverénněji používá češtinu.

Maminka vylezla další sedmičku.

středa 3. června 2009

Promyšlená odveta

M: "Erýsku, jestli tu vrtačku nevypneš, poletí z balkonu."
E: "Maminko, já tě vezmu do obilí a pak zavolám kojbajn!"

Sousedská

Já (dále J): "Ránko, už Martínek neblije?"
Sousedka J (dále SJ): "Ahoj, neblije. Ještě Erik kašle?"
J: "Jo, ještě jo."
SJ: "Co to bylo včera u tebe za chlapa?"
J (drbu se za uchem a vzpomínám, koho to tu mohlo zvídavé kukátko zase zahlédnout): "Hm? Jo, včera, velkej byl za Erýskem."
SJ (zklamaně): "Aha. Já si myslela, že..."
J: "Ne, fakt ne."

Tímto chci dokumentovat, že v našich sousedských vztazích došlo k výraznému posunu, dřív se v obdobné situaci sousedka nenápadně ptávala, jestli u mě byl zase brácha.

úterý 2. června 2009

Ještě jednou...

... k Erýskovým náladám. Kńučí fakt denně. Strašně a neskutečně. Ale opět se dneska ukázalo, že když si zabulí pořádně (ale jako POŘÁDNĚ!!!), je pak schopen mít dobrou a vstřícnou náladu i několik hodin v kuse. Jedna by skoro byla v pokušení hned po ránu ho preventivně seřezat, abychom tu denní dávku deprese měli za sebou co nejdřív...

Erýsek choří

Už tak nejukňučenější dítě ve Střední Evropě (tam, kde jiní pro formu zapláčí tři minuty, vydrží naše osobnost skučet dvě tři hoďky) je na věnování do Klokánka. Utěšuju se tím, že jsou lidé, co mají OPRAVDU nemocné děti, a co by za skoro zdravého uřvánka dali.

(Dodatek: Právě pláče nad tím, že mu na prstě vadí šlupička ze zeleného hrášku, který z ní (princeznovsky) vypreparoval. Čekám, kdy ho napadne otřít ji o přiloženou utěrku.)

(Dodatek druhý: Nenapadlo, plakal ještě hodinu, ale je fakt, že u toho měnil téma, vadí mu dnes zřejmě všechno.)