pátek 26. února 2010

O těle

Tělo se vzpírá a jde na to čím dál tím rafinovaněji. Už nechce kojit. Já to samozřejmě už pár měsíců vím, ale dělám, že to nevím. Rudovi jsou moje vnitřní boje vcelku jedno, kojí se rád. Chápu ho, já zase ráda nenosím na výlety lahvičky se zeleninou, jogurtem a kojeneckým čajíkem. Jen to tělo...

Dosál jsi, kamaráde. V pondělí zakoupím Ricinus communis 30 CH a je po mléku.

úterý 23. února 2010

Syni



Velebrub

Erýsek v Křivenicích dostal škebli velevruba. Obdržel i vysvětlení, že je to jen půlka, že se to zavírá a leze z toho měkkýšova nožička.

V Jinonicích v koupelně se zmocnil mé pudřenky, pootevřel ji a nechal z ní vyčuhovat polštářek jako nohu. Mami, koukej, velebrub.

pondělí 22. února 2010

Byli jsme tam!



U Cífků na zabijačce. Některé návraty jsou jako domů. Bylo mi tak strašně dobře, jak příslovečnému ztracenému nezvedenému synovi s teplou jitrnicí v bříšku a pěknou princeznou po boku. Překvapilo mě, že teta Jana čte blog. Ahoj!

Hodně dětí tam bylo. Deset. Cífky rodina, moje rodina a tety Jany vnučka Klárka. Další fotografický materiál hledejte na spřáteleném Webu/su Pilatu/su - su tam.

čtvrtek 18. února 2010

Se trefil, no.

E: "Mami, já chci na jůťůp pustit kombajny!"
M unaveně: "Ježišmarjá už zase..."

E klidným, věcným konstatovacím tónem: "My pořád něco chceme, no."

Návštěvy, které se neprodraží

Jedna z našich babiček je na bezlepkové dietě. Kdysi dávno, to jsem se ještě snažila zavděčit, jsem před její návštěvou vařívala polentu a dusila zeleninu, dietní a chutné. Pak jsem ji jednou zřejmě chtěla otrávit příměsí lepku, babička strávila noc na místě pro nocování krajně nedůstojném a od té doby u nás pije jen zelený čaj. Můj smysl pro pohostinnost tím arci utrpěl.

Včera si s sebou přinesla lahev vody. Prý po tom MÉM zeleném čaji (velejemná odpolední Bancha) minule celou noc nespala. Já to chápu, že jsou lidi, kteří trpí. Celý život a s gustem. Fakt to chápu.

Jen zatím nejsem zas až taková buddhistka, abych se cítila přirozeně, když návštěvě nenabídnu ani sklenku vody z vlastního kohoutku. Nicméně, pište si, že se v tom zdokonalím.

středa 17. února 2010

Díky, Jiřino P.!

Taky máte někdy pocit, že tím dítětem MUSÍTE okamžitě vrhnout někam za hranice myslitelného vesmíru a to pokud možno hodně brutálním způsobem? Tak tomu se říká afektivní ambivalence a je to v pořádku.

úterý 16. února 2010

1/2 medvídka

Erýsek postává před počítačem: "Maminko, já chci půlmedvídka!"

Nevím, která bije: "Nechtěl bys radši celýho?"

Erik skanduje: "Půlmedvídka, půlmedvídka, půlmedvídka! A Íjáčka a Tygra!"

pondělí 15. února 2010

Zpívej, jak slyšíš

Čpí tam podkoní a voní tymián...

Zajíček Sven Jansen sedí sám...

Teď duní právo v jícnu země, a ví Bůh, zazní naposled!

Nevýhody velkých rodin

Pozvali mě na zabijačku. Vem taky mužskýho, říkali. No jo, jenže to není jen tak. Jak asi budou hledět, když na zabijačku přijedeme sedmimístným autem a sežereme čtvrtku prasete?

Naštěstí to byli Pilátovi. A ti o velikých rodinách vědí své.

neděle 14. února 2010

Třešňová rajčata

Asi je nebudu muset sázet na balkon. Asi přijdou do záhonku. Do německé kopy nebo klíčové dírky, záleží, co umotám z vrbového proutí rostoucího na 50ha ostrova.

To je fakt krásný.

Jak na fleky na dětském oblečení

Nijak. Jsou mi u zadku.

Šmarjá proč mám tolik dětí?!

... povzdychla jsem si, když jsem táhla boby s třemi dětmi. Dětmama.

Protože mají tak správnýho tatínka.

Ovocné stromy

Čtu krásnou výpravnou knížku Řez ovocných stromů a keřů. Začínám se orientovat v hlavních a alternativních výhonech, plodonoších, spících a terminálních pupenech, chápu, že jestli nechci prošvihnout čas na řez své aktinidie, musím ji šmiknout do konce února.

Pořád mi ale není jasná jedna věc. Když někde vyroste jasan, jede pěkně podle genetické informace ze semínka a za ideálních podmínek z něj vyroste ideální strom, tak jak mu Pán Bůh či Ruka dali do vínku. Nebylo ono by to možné i s těmi jabloněmi? Jako jo, chápu, že jsou to drtivou většinou rouby na podnoži, takže o nějakém záměru Páně nemůže být řeč, ale stejně mi to množství úprav, kterými projde ovocný strom v péči dobrého sadaře, přijde neuvěřitelné.

čtvrtek 11. února 2010

O tvořivosti

Erýs čtvrtý den doma bez procházky, už postavil množství vlaků z dupla a domů z kostek, pokreslil mi půlku papírů do tiskárny a zatoužil projevit se výtvarně i v prostoru. Tak jsme dali co proto dvěma stoličkám z Ikea, vlastní návrhářka by je nepoznala. V půlce pracovního procesu jsem váhala, jestli se opravdu rozbrečet, nebo ty největší flekance na dřevě od barvy z tiskátek něčím přemalovat a tvářit se u toho děsně kreativně.

Tak jsem chvíli nahlas nadávala, pak se synovi omluvila a začala se tvářit děsně kreativně. Kupodivu, výsledek působí vcelku hravě. Muž, který sází lužní les, to ještě přelákne a to bude v obýváku krásy.

Den jsme zakončili přesprejováním unyle růžového trička na řvavě pink valentýnskou verzi se srdíčkem. To bude v obýváku lásky.

(M: "Erýsku, já se ti omlouvám za to nadávání."
E: "Maminko, já se ti omlouvám za to brečení."
Velkoryse jsem mu odpustila, já mrcha.)

středa 10. února 2010

Páťáci...

Myslela jsem si, že páťáci tady v Praze už jsou světa znalí a poměrně zkažení civilizací. Když mi ale dneska jeden vyprávěl, že jim pan školník říkal, že nesmí kouřit a brát drogerii...

Nákupy

http://hyper.cz/new/index.php/component/content/article/34-aktuality/135-odvracena-strana-supermarketu-tydenni-nakup-nacestoval-68-077-km


Ale jo, snažím se. Mrkev a jablka se našim letos moc neurodily, tak pro ně občas jezdím do Rozmarýny. Med mám od včelaře z Jílového. Maso nám střílí dědeček a občas holt zainvestuju do biohovězího. Hlídám si české výrobce, no, často ujedu.

Jenže mě ta kombinace mrkev-petržel-celer kolikrát prostě nudí. Ok, sypu si popel na hlavu a na balkon vysadím kadeřávek, tuším, že ta bujná kytička petržele z Alberta moc košér nebude. Asi to chce zahrádku a velký mrazák, aby bylo do omelety a polévky taky něco zelenýho. V pražské verzi víc péče o guerilla garden pod okny, loni to bez zálivky pochcípalo. Ach jo, ta uvědomělost bolí.

neděle 7. února 2010

Jak pořádná křesťanská rodina...

... jsme vypadali s Mužem, který sází lužní les, a všemi našimi dětmi, když jsme o víkendu dvakrát denně kráčeli Jinonicemi na kopec - vpředu MKSLL tlačí kočárek a táhne boby s dvěma dětmi, vzadu já s jedním na zádech a druhým za ruku, kolem pobíhá pes. Na přechodu jsme vzbuzovali úsměvy u řidičů velkoryse dávajících dloooouuhooouu přednost, pejskaři se zastavovali a ptali se, jestli jsou ty děti všechny naše. Moje a jeho, odpovídala jsem, a nejspíš to dáme dohromady.

pátek 5. února 2010

Krvavý bojovník

Čekáme návštěvu, krájím celer, mrkev, petržel. Fik ho, díra do levého palce jak vrata. Jdu si pro náplast. Náplast nestíhá, tak strkám ruku do dřezu a přemýšlím. Nic mě nenapadá, dřez pomalu rudne. Pravicí si nalévám panáka domácího vaječňáku. Už mě něco napadá - půjdu k sousedům. Sousedi ošetřili a doma mi Erýsek uznale říká:

"Maminko, ty jsi krvavý bojovník!"

Jak jsem snídala nasladko

Ráda snídám slané - chleba s máslem, toust s marmitem (to je taková něco jako ropa, maže se to tence na máslo a vymysleli to Britové za války, aby měla Briťátka vitamín B), když je jó čas, tak na i vidličku.

Obleču syny a jdeme snídat. Erýsek se hrne k ledničce a sám se obsluhuje hustým jogurtovým mlékem Olma. Příchuť meruňková. Sladká. Jiříku, ne abys přelil, bleskne mi hlavou. Přivolala jsem to, bratru tři deci se líně rozlévají po ploše dětského stolečku. No co s tím, olížu to a zbytek utřu houbičkou.

Ruda snídá banán. Ma-ma-ma-ma! Co chceš? Podává mi banán k puse a jásá, když si kousnu. Tak koušu, no. Kus nivy v ledničce se přestává slastně tetelit při představě pozření, je jasné, že dneska už na něj nedojde.

čtvrtek 4. února 2010

Anežka

Hodný webmaster Kuba a jeho Hanička mají miminko Anežku. Vypadá jako oni dva. Dojatě blahopřejeme.

úterý 2. února 2010

Slušný, diplomatický příspěvek

Lubin odvedle má pěknou básničku, koukněte se.

A když už jsme u toho... Před časem jsem psala osobní email jedné z pravidelných čtenářek tohoto blogu. Dlouhý, rozpačitý, ale naprosto jasný - nechci tu její komentáře. Není mi milá, ani ve virtuálním světě ne, nepotřebuju vědět, že se mnou to mé sdílí. Nesaje z příběhů energii, ale krev.

Nerespektuje to, píše mi dál, abych se držela, když je mi zle, kvituje dobré, když přijde. Nechci ji jmenovat, chci jen, aby přestala. Prostě.

pondělí 1. února 2010

Maminko, já myslet nebudu.

Já to myslení nechám tobě.

Muž, který sází lužní les

Krom toho má dvojčata. Ryje políčko. Seče louku. Krmí dobytek. Jezdí na kole na ouřad ťukat do počítače. Slušně vaří. Pitvá měkkýše, někdy, fuj. :-)

Tak s tím chodím. To se mám!