Jak jsem sklidila...

a co z toho bylo...

Zahnizďuju

Zařizuju novou šatnu, za čtyři dřevěná ramínka vám jedno namaluju.

Bubeníci

Jak ten bongista hraje s citem, to je krása.

Hospodář dělá podlahu

Máme nádhernou novou podlahu. Hospodář je strašně šikovnej a vynalézavej a zručnej a já se samou zamilovaností vznáším až u stropu, jako fakt.

Jak jsem nedojela

V Praze se u Mlezivů pekla panenka a metrodezertík, já naložila Rudu do auta a strašně se těšila na dobroty a klid od velkých dětí. Nedojela jsem ani za Mělník a záda to měla jasné, bolest jak prase a otočka domů. Normálně jsem to obrečela, to se chudák matka a macecha nemůže ani povyrazit...

EDA

Kamarádka bydlí stejně jako my v strašný díře světa. Mají tam školku a ta se rozhodla si přilepšit. Sestrojili robota Edu a přihlásili ho do soutěže. Když vyhrajou, dostanou 55 tisíc na hračky. Tak na ně klikněte, prosím, i když jsou to dvě kliknutí a jedno vepsání kódu.

http://www.kiri.cz/galerie/strana-1/?kiribot=992&hlasovat=true


PS: Tenhle odkaz záhadně nefunguje. Takže ctrl copy a šup s tím na lištu, tam to fachá.

Chlapík zmizel

Už čtrnáct dní se mu nemůžu dovolat. Jeho nejlepší kamarád taky. Jeho matka nic neví. Jeho slečna je nedostupná, třeba zmizela s ním. A Rudík je další sobotu pěkně s maminkou.

Když si ženská rejpne do ženské

Vzala jsem celou rodinu do Běchovic na tradiční pečení perníčků. Tímto děkuji hostitelce Bridgovně, že nás má stále ráda, i když je nás tolik. Ono to není samo sebou, moc přátel, kteří by si nás pozvali v plném počtu, popřípadě měli koule na to, aby mi na rovinku řekli, že mě rádi uvidí, ale jen s mou půlkou dětí, tak takových přátel nám zas až tolik nezbylo. Bridgovna udělala těsto a oběd, Hospodář válel a celou výrobu organizačně zaštiťoval, děti vykrajovaly a hezky si hrály, já občas něco ošolíchala, natřela plechy sádlem a tak, prostě nic moc práce, a s každou příchozí křečí do zádových svalů jsem si zase lehla na gauč.

Ležím si, rozdýchávám svalíky a poslouchám, jak kluci mudrují, že oni jeli do Běchovic, aby udělali ty perníčky, to je jasné, někdo to udělat musí.

Osmiletá Vendulka se na mě podívá se zářivým úsměvem a praví: "A proč si sem teda jako jela ty, Hani?" Hospodář jí vysvětloval, že ale Vendulko, přece víš, že má Háňa ty zlomený zádíčka, já se nezmohla na slovo a něco mi v tu chvíli říkalo, že ta správná prdel teprve začíná a že když v Marianne nabádali macechy, aby občas děti nechávaly na víkend jen s tatínky a někam si odjely, mluvili přímo ke mně.

My už ne aneb můj Hospodář mi rozumí

Jak nemůžu moc chodit, tak hodně ležím a čtu. Jenže mi záhy došlo všechno čtivo, tak čtu všechno znovu. Došlo dokonce i na knihy o přirozeném porodu, od jedné jsem takhle zvečera zvedla hlavu a povídám Hospodářovi bojovně, miláčku, kdybysme někdy jako nedej bože ještě měli mít nějaký dítě, tak rodim doma, jasný?

Mírumilovně odvětil, to je mi jasný, kde rodíš, ale my už nebudeme mít žádný dítě, to ohlídám.

Předvánoční bazárek na mikrouších

Ze všeho jsme vyrostli, tak nabízím ku prodeji:

- závěsnou hamaku Yayita s bezpečným zapínáním pro miminka, ta se fakt hodí od narození tak do dvou let

- dvoumístný Croozer za kolo s jednou sedačkou natrženou a lepeným dnem

- autosedačku nastavitelnou do obou směrů, pro normální miminka, batolata a děti, Rudovi není v pase, což není divné, má v pase dva Erýsky.

Stínová

Každé společenstvo má nějaký ten svůj stín, jakože takový to, o čem mluvíval Jung blahé paměti, prostě plochu, na kterou si můžou členové party projikovat své špatné stránky.

První třída v Počáplech má Vénu Košvance. Jak tak kluky poslouchám, neexistuje průšvih, který by Véna nespáchal. Předělává cedulky na skříńkách, tahá holky za vlasy, směje se učitelce, nepíše úkoly, dokonce prý sáhl Natálce Lazové na... no, představte si to, v sedmi letech.

Tak by mě zajímalo, jestli to není trochu tak, že kluci by některé věci moc rádi dělali. Nebo jako když jsem na druhém stupni chtěla našim vyprávět nějaký svůj husarský kousek a pro jen tak jistotu jsem říkala, že to udělala Cífka. Taky si máma o Cífce dodneska musí myslet věci. Tak sorry, kámoško, dík za stín.

Pláááčůůů

Srůstání a děti nejdou dohromady. Děti je občas potřeba zdvihnout z bláta, vytáhnout z jídelní sedačky, vzít do náruče a pochovat - a to bolí a prakticky ani moc nejde. Moji laskaví blízcí mi tedy děti odebírají, abych srůstala. A já tu pak brečím, že jsem máma na hovno, když chudinky pořád někam posílám a nechovám.

Potřebovala bych au-pairku, co by tu s námi bydlela, zvedala děti z bláta a podávala mi je do náručí. Nebo aspoň psychologa.

Bezdětno

Od středy jsem se těšila na bezdětný víkend, děti u tatínků a maminky. V sobotu v devět Rudíkův tatínek nedorazil, asi jsme se špatně domluvili. Chyba pravděpodobně (když to vezmu statisticky) na mé straně, není to poprvé, co jsem si špatně poznačila do diáře. To se nakonec dozvím brzy, až si zapne mobil.

Když mi v deset došlo, že si skutečně nelehnu a nebudu srůstat, žalostně jsem se rozplakala. Jakože fakt slzama. To zklamání. Ve tři přijel dědeček a sladkého bříměte mě zbavil. Další zázrak přišel vzápětí. Odra má vysoký stav vody, Hospodář jede ze šneků domů a strávíme spolu SAMI celou neděli.

Spali jsme do půl deváté. Snídali jsme dva druhy domácího chleba (už jsem vymazlila i kváskový), tchyninu marmeládu a tchánovy škvarky (moje tchyně, Hospodářův tchán). Pomalu, v klidu, bez řevu a rozsuzování hádek jsme se sbalili a jeli lodí přes Labe kácet invazivní stromy v naší soukromé přírodní rezervaci. Na tu je hospodář hrdý, je jeden z mála frajerů, co má vlastní ostrov.

Hospodář kácel stromy a vozil lodí dřevo na druhý břeh, já spala na karimatce nebo k němu občas něco líně pronesla. Byli jsme šťastní. Fakt moc. Po třetí se pomalu začaly sjíždět děti a kolem páté už byl hluk zase na své obvyklé hranici snesitelnosti.

A pak se stal zázrak. Hospodář, obvykle nezdravě posedlý dětmi a vyžadující jejich neustálou přítomnost u všeho zajímavého, co podnikáme, prohlásil, že to byla moc krásná neděle a že si ji budeme muset sami dva zase zopakovat.

Arnica montana 9CH

Homeopatikum, lék první volby na zhmožděniny a všelijaké úrazy. Nejlevnějšího výrobce (Boiron laboratoires, France) v naší rodině slušně dotujeme. Máma padá z koně, Kája a Jára padají na kolena, Rudík padá na cokoli, hlavu především. Tuhle jsme přikoupili Cantharis, spadl na kamna.

Nároční

Někteří členové naší rodiny mají k trvale udržitelnému životu krapet výhrady. Jára se ptá Erýska, co je k večeři. "Brambory a cukety, místo jídla."

Já být bohatá...

...tak jdu na fler, najdu si zboží jisté wenusche a nakoupím tam čepičky všem miminkům, co znám. To by byla nádhera. Tak kdo jste bohatý, jděte na fler, najděte to a nakupte čepičky všem miminkům, co znáte. To bude nádhera.

Prádlo a víkend

Jára včera hleděl na koš přetékající prádlem a povídá: "Hani, asi by ses měla uzdravit. Mám tě zase namasírovat?"

O víkendu jsem doma. Kdo má chuť věšet prádlo, mýt okna, ometat pavučiny nebo dokonce rýt, je vítán. Může si k tomu sám uvařit z biosurovin.

Jak já mám štěstí na ty primáře...

... tak dneska u rentgenu zase jeden seděl. Kromě zlomené kostrče, kterou jsem víceméně čekala, na mě vytáhl ještě kalcifikovaný myom v děloze. Neptejte se mě, co to je. ;-)

Je snadné být milující macechou...

... když vlastní děti odvezl dědeček a blonďatá kráska se v neděli vrátila k mamince. Když tu jsou místo pěti jenom dva. Když mám zlomenou kostrč a malí džentlmeni cítí potřebu mi pomáhat s dřevem na topení. Když se co půlhodinu ptají, jestli už jsem zdravá, po záporné odpovědi mě nutí ulehnout a čtyřručně masírují bolavá záda.

Neandrtálec si namlouvá náročnou ženu

Erýsek nese žížalu: "Vendulko, přinesl jsem ti tlustou!"

"Ta je hubená...," ohrne rtíky ona.

Žokejka

Foukalo, ideální počasí na pouštění draka. Ale my byli objednaní na koně. Děti zvlášť na ponících ven, já na jízdárnu. Velcí koně se prý větru lekají, lépe to nepokoušet v otevřené krajině. Nevadí, těším se na intenzivní trénink.

Foukalo i tam. Kůň se lekl, rozeběhl se cvalem proti ohradě, já si vzpomněla na Váňu, jak se vždycky trošku přizvedne na té Pardubické, a nachystala se k prvnímu skoku svého života. Kobyla mrzká na poslední chvíli zahnula a já letěla dál. Bác na plocho, elektrický ohradník do dlaně, kterou jsem instinktivně zmáčkla. To je náhodička.

Nakonec jsem se pustila, pak chytla vyražený dech, krev z nosu šla do trávy, elegantní šálka ušetřena. Zvedla jsem se a odlezla na seno, kde jsem ztrávila zbývajících 50 minut intenzivního tréninku. Plíce jsem rozchodila do té míry, že jsem se mohla Hospodářovi krákoravým hlasem pochlubit s novou historkou.

Je čas na nového kamaráda. Ibalgin 400. Bez něj pláču, s ním si dokážu sahnout na zadek. Dochází mi platíčko a vidím to na rentgen kostrče. Jenže v proslulé Mělnické nemocnici prý přes víkend x-rays spí. Půjdu tam v pondělí, aspoň budou paprsky po neděli čerstvé a udělají mi pěkný ostrý snímeček.

Chudá, ale počestná

Kdysi někoho napadlo, že bych mohla psát takové krátké pornopovídky, že prý se tím dobře vydělá. Hm, já nevím, asi ne.

Jenže peněz je třeba. Na děti a na stromečky. Zasadili jsme kdouloň, mišpuli, višeň, zimolez kamčatský, dřín, jedlý kaštan... A stále ještě nemám dužistopku a ořechovec pekan.

Takže to šiřte. Že napíšu článek, básničky pro uspání vašeho dítka na každý večer v týdnu jinou, diplomku z literatury, dopis znovunalezené lásce po čtyřiceti letech. O překládání ani nemluvím.

Není to dobrý? Dřevo, dřevo.

V kuchyni se aklimatizují prkna na podlahu. Sice se přes ně nedá chodit, ale báječně voní. Bude z nich nádherná podlaha. A takovou jsem si vždycky přála.