čtvrtek 31. března 2011

Znalci pražské fauny

Kája a Jára: "Hani, na zahradě je ten... my jsme ho viděli... jak je na vlakovým nádraží a dělá vrků vrků!"

A šli ho lovit. :-D

Nemocné zvíře

Erýsek má horečku. Bohužel ho nehodila do (ošetřovatelce) příjemné malátnosti. Je živý a chce z postele. Chci ho udržet vleže, tak mu pouštím Sto zvířat z youtube. Leží, jen se cuká do rytmu.

úterý 29. března 2011

Štastná storka s happyendem.

Jednou za měsíc si dopřáváme závan kultury. Teja a já. Matky a macechy. (Tak mě napadá, Raz, nechceš se přidat?). Teja je tedy narozdíl ode mne úplně bezproblémová macecha, budiž jí to k dobru, ale každé soužití má své energetické černé díry, co si budeme povídat. Taky s námi chodí Stáňa, ta sice macecha není, ale jinak platí výše psané.

Nažehlila jsem si na šaty obrovský vlčí mák, vystajlovala se a vyrazila do Prahy. Zaparkovala jsem a úplně náhodou a o tři hodiny dříve, než bylo domluvené, jsem potkala Teju, jak jde s plasty. Já mířila ještě do budoucí nejlepší kavárny k Vandě, co má taky malého Rudu. Jela jsem sice na brigádu, ale jak jsem byla vystajlovaná, moc jsem toho neudělala. Zato jsem je pozvala na brigádu k nám. Snad se moc dobře neoblečou a udělají tu kus práce. Bylo tam krásně. Hodně zajímavých dospělých a jen jedno nemluvící dítě.

Zjistila jsem totiž, že mi děti vlastně nevadí. Dřív jsem si myslela, že děti prostě nemám ráda, tedy s výjimkou Erýska a Ruďáka. Teď už vím, že to není dětmi jako takovými; začínají mi vadit až v momentě, kdy na mě začnou mluvit.

Sto zvířat v Akropoli bylo přelidněných, moudře jsme zakoupily každá dvě piva. Já pro Teju, Teja pro mne. Pařila jsem, až mi vlčí mák vlál. Tímto zdravím Jáchyma, který se mnou protančil Dámu s čápem, byl to zážitek. Jestli ho někdo znáte, řekněte mu, ať čte mikrouše.

Druhý den ráno jsem si vzala sukni, co se s ní Teja nesžila. Já ano a velmi rychle. Strašně mi to slušelo a jela jsem k našim pro děti, tak nadupaná energií, že jsem se jich nemohla dočkat. Tanečky minulé noci ve mně ještě doznívaly a zářila jsem spokojeností. Maminka mě z toho arci hravě vyvedla, zase tam jistě brzy pojedu.

A všechno dobré i zlé se nakonec uklidnilo v Hospodářových rukách od hlíny, zasadila jsem jahody od maminky a sněženky od babičky a bylo mi dobře a o dost líp, než když jsem odjížděla.

PS: Ráno budím děti do školy a Jára znechuceně vycedí hned první větou: "Ty seš doma? Tady byl takovej klid, když jste tu nebyli." Inu, jsou to jen děti a chudáci ještě nemůžou na Sto zvířat, aby si ty negativní emoce vytančili. Howgh.

sobota 26. března 2011

Jak jsme neroztáčeli...

... kolo nabídky a poptávky.

Dopoledne v lužním lese u Tuhaně. Jeďte tam rychle, než dokvetou ty tuny sněženek, obrovské probělené fleky, za nimi už se tlačí nakvétající dymnivka dutá. Do vcelku nadměrné tašky jsme si natrhali mladé kopřivy a první listy bršlice.

Doma jsme je udusili na cibuli a česneku s kapkou smetany. K tomu kaše z jednoho celého sáčku hrachu, courtesy of Lagris. Cenu oběda pro sedmičlenou rodinu jsme za hurónského smíchu všech strávníků spočítali na 21 korun. Hodnota byla nevyčíslitelná.

úterý 22. března 2011

Vytáhla jsem si kartu

Prý na období, které už opouštím. Psalo se na ní Ondra Onuce. Takže minulost, Ondrášku, jo?

neděle 20. března 2011

Sami doma

Všichni odjeli, až na mě a Erýska. Tak jsem zaznamenala mluvu.

Smutný příběh z dějin mořeplavby

Loď Botanik narazila do ledu a potopila se.

Syn konverzuje na úrovni

Mami, uděláme si dětský ka.. dětskou kávu?

Nedobrota

Maminko, sněží tam! Nemůžeš dělat kytičky. Kopej si do sněhu. Kytky ti dám do mražáku a voni se ti tam vychladěj.

pátek 18. března 2011

Kurva, kurva, kurva

To si takhle jedna nasekala tři děti a starala se jen o jedno. V pohodě, šla jsem do toho při plném vědomí. A teď dostanu to třetí jako bonus.

Ne, fakt jsem si nikdy nemyslela, že budu sociálně slabší nebo tak aspoň vypadat ve vlaku. Fakt jsem nikdy nedoufala, že se mi dostane takového množství nepodmíněné lásky. Založím si asi polepšovnu, třeba na to budou nějaké dotace. Kurva. Kurva. Kurva.

čtvrtek 17. března 2011

Sexy hlasy

V poslední době jsem si se zájmem vyslechla dva. Šéf nakladatelství, pro které jsem přeložila, má zvučný a hluboký, a dál se o něm rozepisovat nebudu, protože naštval moji redaktorku. Bližší košile nežli kabát, bližší skvělá redaktorka nežli šéf. I když, ty peníze mi proplácí on. Tak já už mlčim.

A pak Daddy Pig - zatímco v české verzi je to uťáplej tatík, v anglické podpantofláckou nablbost replik bohatě vynahrazuje témbrem hodným Jamese Bonda. I love you, Daddy Pig.

pondělí 14. března 2011

Mříže a pouta

Získala jsem nový záhonek. Hospodář odklidil předposlední výspu bordelu z naší zahrádky a já mám krásný provápněný kousek před opukovou zdí a navíc přirozenou sluneční past. Na yzop, třapatku a jiné mediteránní poklady. Jen ho vyplet.

Kopřivy a pýr. Pýr se táhnul přísně zleva doprava, skoro žádné odbočky, dlouhé podzemní oddenky ubíhající k nekonečnu. V neuvěřitelně pravých úhlech je křižovaly kořeny kopřiv, jak jsem zdvihala pýr, vytahovaly se z kypré hlíny skoro samy. Skoro šok to byl, taková pravidelnost zčistajasna.

A Hospodář dnes prý okukoval v klenotnictví. Neumím si to nechat pro sebe.

neděle 13. března 2011

Vleže

Celé dopoledne jsem ryla. Pak jsem si mezi dva domácí krajíce strčila plátek dědovy sekané z divočáka a lehla si s tím na sluníčko. Znovu jsem se ujistila, že se nikdo, a rozhodně ne žádnej Pražák, nemá líp než já.

Nové

Je jaro, tak nepíšu. Zato mám nový foliovníček, kárku (zatím nemá dno, ale obejdu kolegy hasiče a dořeším to), sněženky a upravenou polovinu zeleninových záhonů.

Erýsek se během dvou dní naučil jezdit na kole, asistenci potřebuje jen k nasedání. Zřejmě bude talent po tatínkovi. To já, když jsem se učila na kole, jsem tedy rozhodně nebyla čtyřletá. Už jsem chodila do školy, když jsem zkoušela jezdit před čerstvě postaveným domem, co nám vybudoval táta spolu s dědou, strýčkem a zedníkem Kájou. Táta zrovna něco obkládal a postavil si na zídku pivo. Já trénovala nasedání a protože byl horký den, občas jsem si toho pitíčka lokla. Nasedalo se mi hůř a hůř a začínala jsem věřit, že země není placka. Skončilo to krvavě. A to není všechno. Do toho piva vletěla vosa a táta ji vypil. Bodla ho v krku a ničeho se nebojte, není alergik.

To je taky zajímavé, každé jaro si chytí tři včely a bodne si je do ramene, prý prevence proti revmatu. Já to zkoušet nebudu, leda ke stáru.

úterý 8. března 2011

Papiňák

Někdy jsem moc fajn máma. Někdy mě vytočí moji vlastní a dořvu je. Jindy mě vytočí ti druzí dva, pak vlastní k tomu a já bouchám. Zajímavé, na ty druhé si tolik nedovolím.

Ach jo, kam se vším tím vztekem???

pondělí 7. března 2011

Nezvyk

Dnes jsem uvařila oběd stoprocentně z nakoupených surovin. Nebyl v něm ani jeden náš výpěstek. Bylo to strašně divný. Chutnal arci dobře.

pátek 4. března 2011

Babička říkala, že...

... náš domácí superzdravý a chutný chleba o dvou kůrkách pro její vnuky vůbec není vhodný, protože jim rostou nové zuby a neskoušou kůrky. Zajímavé, nikdy si nestěžovali. Asi ze mě mají děsný strach. Chudery.

... Kája je nervózní, protože když se učí do školy, Rudík huláká. Už z toho má tiky, Kája. Zajímavé, naposledy měl náš (po návštěvě mé alternativní cvokařky už jen mírně tikající) Jára slušně roztikáno, když se vrátil po týdnu prázdnin právě u babičky. Spolkla jsem to. A možná jsem neměla.

Jarní trhy

Probrali jsme šatník a vše nevyhovující dali potřebným. Při té příležitosti jsme zjistili, že máme málo vyhovujícího.

A tak poptávám pěkné oblečení pro chlapečky ve věku 2, 4 a 7 let. Bez fleků, bez odpáraných zipů (nikdy bych to nezašila), bez otřepených rukávků. Věci na písek máme, sháníme do školy a na výlety. Ať se těm šnekům líbíme.

Na oplátku můžu poskytnout semínka afrikánů, měsíčku lékařského, atd, atd.

čtvrtek 3. března 2011

Netopejři

Hospodář si nás vzal do práce. Prolézali jsme jeskyně a sklepení Kokořínska a hledali netopejry. Tada hledali jsme letouny, kteří se dělí na netopejry a vrápence, nebo tak nějak to dětem vysvětloval, já jsem spíš na ty kytičky. Netopejra jsme našli jednoho, vrápenců 36. Celkem slabota, čekala jsem stropy ověšené stovkami jedinců, asi bych měla míň koukat na televizi.

Ale jsou to chudinky. V té strašlivé zimě tam visí za pět malinkatých prstíčků na každé nožce a tváří se, jak je ta křídla ohromně nehřejou. Fakt se divím, že to přežijou.

Taky jsme navštívili hrad Housku. Mají tam vrcholně romantickou svatební síňku, takovou hodně oproštěnou. Pověřili jsme Járu, aby nám odříkal: "A nyní si novomanželé mohou dát první manželské políbení" a zkusili jsme si to nanečisto. Fakt krásný. A ve sklepě neměli ani vrápence, ani netopýra velkého či ušatého, lautr nic.

úterý 1. března 2011

Macechi

Jára se rozhodl naspat článek o macechách.

MACECHI BUDOU NESKA TANCOVAT S TÁTÁMA. HANKA. TÁTA. * 1.3.

Macechy si sice dneska s tátama neskočí, ale i tak dobrý.