sobota 30. července 2011

Sobota, jak se komu ráčí

Zatímco jsem se u Vlada duchovně rozvíjela, Hospodář mi z Lužnice přivezl lína. Večer už jsme byli zase spolu, lína jsem usmažila s cuketou a darovaný sýr si dáme zítra.

středa 27. července 2011

Všem freeganům

U Lysé nad Labem je sklizené mrkvové pole. Dá se tam napaběrkovat nádherná mrkev. Sice není bio, ale zato je obrovská a stoprocentně free.

Prosťáček

Erýsek plácne nějakou hloupost. Babička ho povalí, perou se a huláká na něj: "Neříkej blbosti, seš inteligentní!"

"Nejsem inteligentní, jsem prostý! Jsem prostýýý!"

Pavouci, škvoři, svinky a všelijaké vědní obory

V mém současném pohledu na svět se městské prostředí rovná sterilita a venkovské zase hojnost. Je podnětné a děti se v něm snadno vzdělávají. Kupříkladu záchod. V Jinonicích jsme na něm měli jen pavouky. V Křivenicích v kadibudce už je celý malý ekosystém, pavouci jsou tu také, ale chytají do sítí škvory, taky tam kakají, nevím tedy, jestli ti škvoři nebo pavouci, ale dělají tam taková malá zrnéčka.

Trůním a přichází Erýsek se vzkazem, že mi volal Hospodář a že zavolá za chvíli. Určí oba dva živočišné druhy a probereme, čí by ta zrnéčka mohla být (biologie). Spočítá, kolik škvorů se chytlo do které sítě (matematika). Podrbe se na hlavě a odchází "hodit trávu slípkám" (pracovní výchova). Kde přišel k výrazu slípka, nevím, já věrná rodové tradici dávám "slepicum".

Před kadibudkou si Ruda koulí svinkou. Erýsek správně poznamenává, že je to korýš. Suchozemský, dodávám já, jmenuje se svinka, že je svinutý (lingvistika). Rudýsek to nekomentuje, ale alespoň si procvičuje jemnou motoriku.

pondělí 25. července 2011

Zatvoreno

Přestalo mě bavit pobíhat po vesnici s klackem za cikány žvýkajícími úrodu z našeho sadu/políčka.

A proto na vědomost dávám, že SHÁNÍM STAROU BRÁNU, VRATA, čím větší, tím lepší, rezavé nevadí, ošlé a zohybané nevadí, hlavně, aby to šlo zavřít a v otevřeném stavu tím projel VW Transporter.

Odporný zloděj

Na srazu tří a vícedětných bylo veselo. Hospodář snaživě schraňoval kuřecí zbytky pro Koniáše, klidně shrnul do krabice i tácek, na kterém schraňovala Diny. "Okradl mě! Okradl mě! Okradl vdovu!!!" O kosti, bídák.

sobota 23. července 2011

Vinetou

E: "Mami, co je to Manitou?"

M: "To je jako jejich Bůh, Erýsku, indiánskej."

E: "Ježišmanitou..."

Strašně se měním

Mám nejmíň dvanáct párů náušnic, devatero sukní (mala a eště sa nevydala slovenská lidová) a botičky na podpatku. Nechala jsem se nafotit v zranitelných pózách.

Nelezu. Nestydím se, že neposlouchám intošskou muziku. Přestávám se ostýchat vyslovit nahlas Bůh a přeju si ještě jedno dítě, a némlich holčičku. Zjišťuju, že nic z toho, co jsem se kdy zapřísáhla, že NIKDY neudělám, si přede mnou není jisté.

Blond nosič informace

Ostříhala jsem plavého synečka strojkem. Nebyla to žádná selanka. Prchal po dvou, po čtyřech, zaujímali jsme nevídané pozice. A ještě půl hodiny poté ke mně nechtěl, ke zlé.

Zůstala mi hrstička světlého chmýří, tak cenťák a půl dlouhého. Co s tím, pořád, tak jsem to odnesla na záhon, třeba z toho mrkev navnímá, co mu bude třeba dodat, když už na ni Ruďák nesmí čurat.

pondělí 18. července 2011

Blahopřání

Jára přeje Hospodářovi k svátku: "Tatínku, hodně zdraví, a aby ses s Háňou nerozved."

Kája: "Jo, ať si zdravej a hlavně ať se nerozvedete."

To je najednou strachu, pomyslím si a přeji Hospodářovi hodně zdraví, a abych nikdy nepotkala muže, který by měl větší pozemky než on.

neděle 17. července 2011

I'm so happy that I...

Aj ty Stingu jeden, příhodně mě napadáš. Na stole leží dvě zdravé krásné cukety a miska špendíků. Přinášíme s Rudou jednu zlatou hokkaidó a já vzpomínám na včerejší hostinu s ředkvičkou, dvěma krajíci chleba s tajnou přísadou a pár deky Vladova sýru. A že se mi zase pootevřelo jedno dlouho přehlížené prázdné místo. Sladká bolest tušení věcí budoucích a jak daleko budoucích.

PS: Ta tajná přísada - do chleba prý patří fenykl. Nenašla jsem ho. Zato jsem našla pár pytlíčků prošlého čaje pro kojící matky. Tak jsem ho tam loupla a bylo to ono.

Blitíčko

Erýsek v noci zvracel. Bylo to hojné a maminka pozůstatky ráno postupně vyřešila. Hospodář se vrátil z práce a Erýsek se už od vrat chlubí: "Luboši, já jsem nablil dvě pračky!"

Proklatě

Kokořínskem se vinou malebné serpentiny. Po nich se v létě hrnou motorkáři. Jeden havaroval a zabil místnímu muži dceru. Muž se hned nezbláznil, ale jednou, když tam zase celou neděli hlučeli a hlučeli a možná že sváteční hlas boží v tom bordelu nebyl ani slyšet, vzal vidle a jiného motorkáře proklál.

Ruda v říši divů

Na dveřích šatníku mám zrcadlo. Přichází Rudík, v ruce knížku s auty. Otevře ji a ukáže blonďatému chlapečkovi. Ten mu ukáže svoji. Rudík se podívá do jeho a uznale pokývá: "auto, auto". Chlapeček se podívá do Rudovy a také mu ji pochválí. Rudík tak nějak ví, že ten chlapeček je asi on sám, ale proč se s ním nepobavit, máma si stejně čte stránky Vlada Blaščáka a nekouká (si myslí, samozřejmě ho pozoruji a tetelím se blahem). Přeci jen se ujistí a otevře dveře šatníku, jestli tam ten chlapeček není hmatatelně. Trochu ho rozčílí, že fakt ne, otevírá, zavírá, ale nakonec stoicky vezme věci takové, jaké jsou, dveře definitivně zabouchne a vrátí se společně k těm autům.

středa 13. července 2011

Africké tance

Ráda bych tančila, zase. Třeba orientální. Nebo africké. Kdysi mi spolužačka vyprávěla, že jednou na jaře tančila ty africké. Pak taky přijeli do Phy dva Francouzi, kamarádi, a ona s oběma spala. Zároveň. Prý se vznášela půl metru nad chodníkem, jak se cítila, plná energie.

Od té doby mám africké tance tak nějak nerealisticky opředené tajemnou aureolou vášně.

Funerální poezie nejhrubšího zrna

U nás se tak dělají říkanky, no. Když je v nich sprosté slovo, tím líp, děti se smějí a lehce neurotická matička si uleví. Během diskuze o velikostech hrobů na hředelském hřbitově vzniklo první dvouverší:

Kdo má malý hrobeček
To byl zřejmě blbeček.

Na čež Erýsek promptně dodal:

Kdo má jenom kostnici
To je blbec v krabici.

Jako žádná extra hloubka, ale zkuste si vzpomenout, básníci vzletní, jak jste ve čtyřech letech začínali vy.

úterý 12. července 2011

Šalotka

Nechápala jsem, proč na podzim Hospodář tak toužil vysadit hromadu šalotky. Moc dobře si pamatuju, jak se našim jednou urodila a máma dva večery se slzami v očích šudlala pidicibuličky, aby je naložila do kyselého nálevu. Ruce jí byly cítit do neděle. Jako bylo to pak dobré, ale ta práce by mi za to fakt nestála.

Jenže Polabí je Polabí a vyrostly nám šalotkoví obříci. Hospodář měl pravdu a dobře nám tak!

pondělí 11. července 2011

Ruda běží pískem...

... a za ním roste řada krásných, zřetelných šestiprstých otisků.

Likvidace rákosu...





... v takové neúživné jílovité bažince v rámci ochrany rosnatky.

Tři generace ochránců přírody