čtvrtek 31. října 2013

Bořek již tuto sobotu!

Co dodat. :-)

pátek 25. října 2013

Deadline

V pondělí v 9 ráno naše kozlata Lojzík a Lízinka doskotačí. Kdo se chce naučit, jak se takové kozle poráží, kuchá a porcuje, vemte něco na svařák a stavte se.

čtvrtek 24. října 2013

Bořek už příští sobotu!!!

Od jedné odpolední se scházejte u nás v Křivenicích s vašimi jablíčky (nejlépe dvěma exempláři), aby vás Bořek Pavlata mohl provést sadařským podzimem a svými bohatými pomologickými zkušenostmi.

Zcela věcná poznámka. Došla mi pálenka, jakákoli, doma je jen půl lahve dolské medoviny. Pokud ji někdo z účastníků máte, vemte si ji s sebou a nezapomeňte na spacáček. Těším se!

středa 23. října 2013

Umřel Honza Polák

http://www.horyinfo.cz/view.php?cisloclanku=2013100020&nazevclanku=tragicka-nehoda-v-jickovicich

Je mi to moc líto. Díky za pěkné dny na druhém konci lana.

neděle 20. října 2013

Jen s jedním

Starat se o jedno dítě nemusí být nutně lepší než pečovat o čtyři. Jedno dítě, i když je to přemýšlivý Erik, se celý den samo nezabaví. Hned zrána si potřeboval vylít nějaké negativní emoce a pak se začal nudit. On si chlapec možná i trochu zazrcadlil maminku, taky bych si dovedla vylít nějaké blbé pocity a s antibiotikovými rány se mi pojí zoufale pomalé rozjezdy. S nostalgií vzpomínám na koupačky u Labe ještě skoro potmě.

Naštěstí tu máme tu varroázu. Než jsme na sluníčku spočítali spadané roztoče, byli jsme v takové formě, že jsem nelenila vytáhnout Hospodářův binokulár, nastrkat pod něj kleštíka, mrtvou včelu a vosu sebrané pod česnem a dokonce vyhozeného nedovylíhnutého trubce ještě s bílým tělíčkem. Zdánlivě mrtvá včelka v teple kuchyně ožila, tak si Erik v rámci domácích biologických praktik střihl i jeden pokus o záchranu krátkého včelího života. Neúspěšně, ale moc ho to nezkrušilo.

Pak jsme zabíjeli kachnu, škubali, kuchali a opalovali chloupky. Na nějaké cuchtění nad svíčkou jsme nereflektovali a rovnou si venku rozdělali ohýnek. Krásná práce, když jsme dost začerněné zvířátko nesli do kuchyně, voněli jsme oba romanticky kouřem. Ještě k večeru na sportovním areálu se nad námi citlivější nosíky ohrnovaly. Po třetím grogu s Tučkem a Sochorem mi to bylo dost jedno a po návratu na nás z troubě dýchala domovem vypečená kachnička...

Hospodář si žádá stejnou večeři i na dnešek a Erik navrhl zlepšovák. Nahrubo oškubanou kachnu zabalit pořádně do novin a podpálit. Nebráním se tomu, určitě nebude černější než ta včerejší, chvílím syna za případný nápad. "To víš, mami, když máš chytrej mozek, tak tě může napadnout i něco novýho."

Den včelařů

Pátek byl naprosto monotematický. Nejdřív jsem si dopoledne s přítelem B. zapičovala (odpusťte tu hrubost, to je terminus technicus odpovídající míře znechucení nad daným tématem) na literární výplod pana Švamberka v posledním Včelařství. Jako jo, beru, na své vlastní platformě autor jistě cítí svobodu a morální převahu nad bídáky s jiným přesvědčením, ale chlapci, proboha, čistě ze stylistického hlediska, takto prvoplánově zneužívat metaforu... No tak.

Po obědě volá spřátelený včelař z daleké Vysočiny, že ho vede cesta kolem, jestli něco dělám. S uzarděním jsem přiznala, že nedělám vůbec nic a nejmíň do tří ani nehodlám. Byla z toho milá návštěva, děti se zatajeným dechem vstřebávaly historku s polopatickým návodem, jak sbalit včelařku ve čtyřech větách, já se těším na slíbený pozorovací úl do Ekozahrady.

Po čtvrté dorazil O. na fumigaci, takové zakouření do včeliček, aby z nich odpadal zlý roztoč varroa. Naše ZO se tohle téma zatím zřejmě ještě netýká, pro mé dva odrostlejší oddělky těžce zkoušené kleštíkem je naopak vrcholně aktuální, tak nás O. přijel podpořit. Díky!

Pak tu ještě zatroubil kolem projíždějící včelař R., ale to už byl jen takový spouštěč Hospodářova těžkého záchvatu závistivého smíchu nad tím, že se to u nás včelaři jen hemží a za ním žádné malakoložky nejezdí! Povídám, že je to nasnadě, zatímco on šnekům rozumí, poradit nepotřebuje a nadto je muž, já jako zoufalá, dosud téměř nevědomá a naštěstí žena to mám prostě s návštěvností nutně lepší.


středa 16. října 2013

Repete

Erik se vrátil z Kypru a rozjásal tím Rudu. Oni dva rozjásaní dohromady jsou docela atomovka, radovali se svým dřevorubeckým stylem, dokud to nezničilo pár méně cenných předmětů.

Když to hrozilo kulminací, Hospodářovým infarktem a tak nějak průšvihem obecně, vykoupala jsem je a zkoušela uspat pásmem vyžádané kultury v následujícím pořadí: příběh o zamindrákovaném autíčku, básnička o kutálející se bramboře, co na ni spadla závora, a nakonec tklivá píseň koulelo se koulelo červené jablíčko.

U jablíčka začala Erikovi klesat víčka. V duchu jsem jásala, dvakrát táhle zopakovala refrén a chystala se Rudovi tichým gestem naznačit, že má jemně přelézt do své postýlky, když tu našeho žertéře napadlo hurónsky zařvat: Fpadla na ni závoua!!!, probrat tím Erika a už zase společně vyžadovat celé pásmo ještě jednou.

pátek 11. října 2013

Opravdový gentleman

V inspirativním prostředí Creative Gate jsem poodešla na toaletu. Byla unisex a přede mnou ji právě opouštěl pán. Vida ženu, s úsměvem se vrátil a dal prkýnko dolů.

čtvrtek 10. října 2013

Dárečky

Dostala jsem k narozeninám od Hospodáře maringotku!!! Obrovsky mě to potěšilo, má mě přečtenou, i s tou hořkou čokoládou s celými mandlemi. Mám sen, takovou vizi, uklizená maringotka na včelařské věci a v rohu malé pohodlné sofátko, ať se mám kde zašít.

A ještě něco jsem dostala, pěknou boreliózu. Sice mi přes týden trvalo, než jsem paní doktorku přesvědčila, že ty odběry fakt chci, naštěstí se toho chytla sestřička a vyhověla mi. Trochu jsem žasla nad tím, kdo že v té ordinaci vlastně nosí kalhoty, ale sestra se s tím nepárala, vytáhla jehlu a rovnou mi na flekanec šoupla první antibiotika. Frajerka, má to u mě.

Tak si pohovím.

Na klásky

Na vedlejší pole najel nádherný kombajn. Kombajnéři, traktoristi, požehnaní kluci, mají tu velkou mašinérii a nadělají spoustu práce a jídla. Brnká mi tu na nějakou strunu hojnosti, moc mě to baví pozorovat a radovat se nad tím. Nezištně. Neekologicky, fuj té utužené hlíny pod obrovskými koly, ale když ta moje první signální... :-)

Oholil půl pole s kukuřicí a už se to klonilo k večeru a malinko se pod mrakem šeřilo, když jsme naběhli s kárkou, kyblíky, koly a draky paběrkovat. Nebe šedé, hnědá hlína, černé plastové zednické vědro, vítr a jednotlivé klasy září na zemi v listí. Hromady klasů v kýbli a káře. Přízračná zapudrovaná žlutooranžová barva. Kombajn zapnul světla, dojel jednu řadu a na kraji pole vysypal zásobník do přistaveného kamionu. Zlato pršelo z výšky do korby a na poli se rozjížděl čilý společenský život. Radek soused, cikáňata, sousedka, co jí krmíme kočku, když jezdí do světa, dvacetiletý kluk na kole vozí patnáctku na nosiči, holka stojí, rozpažené ruce, nepadá, cirkus Berousek hadra.

pondělí 7. října 2013

Erik k reinkarnaci

E: Mami, co se stane s tím bílým králíkem, když jsi ho zabila?

M: Nevím, asi se bude reinkarnovat, časem, ne? Ale nevím do čeho, takovej králík.

E: No reinkarnovat se asi bude chtít, ale nejdřív by měl jít za Bohem, aby to s ním probral.

Takže až to na vás přijde, ne že se bezhlavě převtělíte do první blbosti, co vás napadne. Nejdřív to s Ním proberte.

V paži

Mám to tam. Dneska dopoledne jsem si navlékla dlouhé včelařské rukavice, které jsem v životě nepoužila na včely. Zato se v nich skvěle plejí bodláky, sekají kopřivy, sklízejí dýně mezi škrabavými listy. A ode dneška taky zabíjejí králíci. Když můžu, tak se první fázi docela ráda vyhýbám a zapojuju se až na stahování a kuchání. Když se nevyhnu, zabíjím klackem za uši. Nemám nejlepší mušku, málokdy je to napoprvé a jako vedlejší efekt bývá nepěkný hematom na krku oběti.

Zkusila jsem si pěknou práci se záměrem a vědomě přestala věřit, že malíkovou hranou do vazu můžou zabíjet jen chlapi. Jo! Vážně je to rychlejší, přesnější a elegantnější řešení a králík s neotlučeným krčkem se právě dopéká v troubě na Slezákovic červené cibuli a našem božském česneku. Zase jednou se opájím pocitem kompetence.

Aby té kompetence zase nebylo moc a přišly ke slovu i včelky, tak jsem včera večer, když holky zalétly, s pomocí Hospodářovou přehazovala oddělky na vysoká dna. Varroadna, ta se sítí, POD kterou se vkládá podložka. Ta, co se nevkládá NAD síť. Ta, co když se vloží NAD síť, uzavře svým okrajem česínko. Ráno chodím kolem úlů a divím se, co že holky nelétají, vždyť je teplo, že by se jim nová vrátka nelíbila? A v úlech to podivně hučí...

Když jsem na to konečně přišla, otevřela dna  a vyjmula podložky, vylily se na mě černě tři úly vytočené doběla. Pelášila jsem jak zajíc a do toho se svíjela smíchy nad vlastní řekněme nezkušeností. Pohled pro Bohy na tu, co věřila, že včelaření je koníček plný klidného usebrání a pozvolného nabývání moudrosti.

Našlapáno

V zelňáku je dvacet kilo zelí, čtyřicet deka soli a dvě hrsti kmínu. Netrpělivě čekám, až se zpod pokličky začnou ozývat první jemná upšouknutí. Do přípravy jsme zapojili pomalu půlku vesnice, pan Slezák nám navážil hlávky, jeho paní zapůjčila krouhadlo, Trnkovi umělohmotnou vaničku a Jirka P. (co se bude brzy stěhovat, a mně je to líto, i když i on mě mnohokrát inspiroval k úvahám, jimiž se zaobírá předchozí příspěvek) svaly.

Tímto zdravíme Hanku do Budějovic, protože naše společné historicky první šlapání zelí je i po dvou letech nezapomenutelné. Ta chuť východu, nic ji nepřebije. :-)

sobota 5. října 2013

Nějaké další teorie

V úvodu tohoto příspěvku předesílám, že je určen jen těm, kdo jsou ještě ochotni se snížit k pracovnímu rozdělení lidí na chytré a hloupé, a že budu generalizovat jak prase. :-)

Tuhle jsem se svou alternativní cvokařkou řešila, proč mě tak vytáčí, když je někdo pomalejší v chápání a mluvě. Nezdvořile takovým lidem skáču do řeči, mám tendenci za ně rychle domýšlet a doříkávat. Většinou blbě, do hlavy jim nevidím, že. Mým klientům nezbývá, než být chytří a pohotoví, svou jedinou modelku, určitě hodnou holku, jsem po třetí hodině vyhodila, nemám na blbounky nervy.

Cvokařka na to: Každá povaha má na světě své místo a smysl. Postav si v klidu doma konstelaci, tři lidi vedle sebe, inteligenta, průměrného a hloupého. Sama uvidíš, co ti který může dát.

Nikdy jsem si ji nepostavila. Že bych si tak moc nerada nechala jednu třepnout? Životu tedy nezbývá, než mi to posílat po kouscích, v jednotlivých příbězích, a doufat, že si to jednou pospojuju.

Příběhy jedna a dva, oba o násilí, už na mikrouších oba zazněly, takže je jen letmo postavím do jiné perspektivy. Jedna; prostí hodní muži ve vedlejší vsi měli před pár lety problém s nepřizpůsobivou romskou komunitou, jež ohrožovala klid jejich žen, dětí, zahrádek, domácích zvířat, bicyklů... Nezatížení vzletnými myšlenkami na humánní řešení rušivý element nehumánně zbili, vyhnali basebalkou z katastru obce, ženy sice nejspíš pronesly něco na způsob "když se ti chlapi ožerou, jsou jak zvířata," ale oddechly si, že to kluci dobře zařídili.

Příběh dva. Kolem mě a šestiletého syna na pouliční slavnosti obzikovala agresivní smažka. Prudil, prudil, vyhrožoval, nadával... Občansky aktivní inteligentní muži okolo snad uvažovali, jak situaci co nejhumánněji vyřešit... dokud jsem fakt vyklepaná nezavolala policisty. I ti s ním strávili spoustu času neplodným rozhovorem striktně respektujíce jeho lidská práva, dokud ho, jipijajéé, nakonec neodvezli. Oddechla jsem si, že jsem to dobře zařídila.

A teď dva příběhy o lásce, ty mám nejraději, i když to s nimi nebývá tak jednoduché a explicitně jasné. Soused z vesnice pro mě má slabost. Je to muž neučený, nekomplikovaný, moc o tom nespekuluje. Když mě vidí, dá mi pusu, když skáču z traktoru, chytí mě kolem pasu a pomůže mi na zem, na plese na mě myslí s panákem. V životě jsme o tom nepromluvili půl věty (v podstatě ani o ničem jiném, ten kluk fakt není moc povídavej), ale máme se prostě rádi.

S jiným sousedem na sebe taky slyšíme. Ale protože jsme ti inteligenti, naděláme okolo toho tanečků až běda, vytahujeme kategorie typu dovolené/nedovolené, počestnost, fantazie, osud, smysl, osobnostní rozvoj...

A víte co, baví mě to oboje. :-)

(Někde mezi tím a hlavně všude kolem mě je Hospodář, můj muž, ten, na kterého jsem zvyklá a proto o něm nemusím psát. I když by to mohlo být nejnosnější téma, ale zkuste si napsat deset vět o tom, co znáte nejlíp. :-) )

No má smysl pokoušet se o o nějaký závěr? Zatím jsem si odnesla, aspoň u těch vztahů, jen že na obém něco je, je to jako vybírat si, jestli chci něco ohromně nekomplikovaně basic, třeba jako v tělocviku protáhnout si stehna, nebo těžce abstrahovanou drbačku typu mechanika jemné motoriky při hře na piáno. Potřebné bude nakonec jistotně oboje, svaly i muzika.



čtvrtek 3. října 2013

Pro Pražáky, a jestli tam potkáte Vildu, že zdravíme!

Pomozte zachránit vltavské škeble!
V noci na pondělí 7. října poklesne hladina Vltavy u jezu v Troji o 2,5 metru. ČSOP se hodlá pokusit zachránit co nejvíce škeblí říčních, které se ocitnou na suchu. Akci koordinuje Pražská zvířecí záchranka, p. Zítek, tel. 774155155. http://www.csop.cz/index.php?m_id_old=1000&m_id_akt=8371

středa 2. října 2013

To utěší

V hrnku (uhněteném minulý prosinec na dílně v Roudnici) si míchám mléko (naší Rohatičky) s medem (dárek od Jirky Junka) dřevěnou lžící (před deseti lety mi ji vyřezal Vašek). To utěší.

Jaro, léto, podzim...

Že standardně každý rok na jaře přepálím tempo a pak dobíjím síly, kde to jen jde, to je vcelku v pořádku, mívám na duben připravené zásoby mleté fairtrade kávy a tak nějak s tím počítám. Letos taky tak.

Léto přišlo brzy, už od května, nové zájmy, vůně, noví lidé a smrště nahoru a dolů. Sežralo to spoustu sil, přineslo krásu, intenzitu, litránky smutných i šťastných slzí a mnohoslibné možnosti rozvoje.

A teď je narozeninový říjen. Koukám před sebe a přeju si, abych nic nemusela. Třeba komunikovat. Tělo je koumák, uhnalo si cosi vyžadující antibiotika a klid v posteli, asi mi chtělo udělat prostor. Čtyřstovka ibalgin zajišťuje schopnost nárazové výdělečné činnosti, Hospodář sklizeň, Erik čistý stůl, Ruda žerty. Já přikládám do kamen, aby nevyhořelo aspoň to teplo domova.