pátek 31. července 2015

Pokračuje...

... ta krize středního věku. To jsem zvědavá, co z toho vyleze. Zatím alespoň to, že Hospodář ostražitě navedl děti, aby si splnily své povinnosti a netahaly hada za ocas, když už je v takové náladě. :-)

úterý 28. července 2015

Multikulti

Když už se k otázce multikulturních států dostal v několika diskuzích i můj oblíbený maminkovský server, tak se tedy vyjádřím i já. Multikulturní svět jistě čeká, co jako mikrouši na to.

Jak ono je to dlouho. Tehdy byla jen jedna kultura, jak říká náš Ruda, jedna jediná. Ta různě jezdila po světě, kam přišla, tam to převálcovala, tu něco postavila, tam něco vytěžila, vesměs co stálo za to, to odvezla zpět do svého středu a postavila si z toho zlaté sloupky kolem schodiště. Nebylo jiných kultur, teda po čase se členům těch kultur, co nebyly, alespoň přiznala existence duše, že, bratře Bartoloměji.

A teď se děsně divíme, že je to nepříjemný, když by nás hypoteticky válcovali.

pondělí 27. července 2015

Patt

Patte, jdi prosím tě říct Francouzům, že je snídaně.

Patt odejde nahoru, zjistí, že Francouzi spí, a vrátí se.

Co se děje, Patte? No, oni spí.

Je devět, v poledne se na poli upečou. Prosím tě, vzbuď je, buď tak hodný.

Patt odejde nahoru, za chvilku se vrátí a šalamounsky praví: Oni se jistě brzy vzbudí sami.

Krize středního věku

Asi ji mám. Teda jestli je krize středního věku uvědomění, že už se nestane žádný zázrak. Věci se budou dít už jenom tak, jaké si je uděláme. A tady narážíme na své vlastní limity.

Ale teta Jolana tvrdí, že krize středního věku je hormonální záležitost a člověk si jí povšimne ex post, až když z té smršti vypadne a podiví se, co to vyváděl. To, co popisuju výš, je prý jen lehká deprese.

A ta se dá zapít. :-)

čtvrtek 23. července 2015

Lemra všech lemer nejlemrovatější

První dobrovolník se jmenuje Matt. Ráno jsme s francouzským párečkem došli na Ekozahradu a pustili se do práce. Za tři minuty přijde Matt, že se musí vrátit pro suncream a čepici. Ok, dojdi si, v klidu.

Francouzi v záchvatu smíchu. Prej jestli s nimi chci hrát jejich novou hru. Jmenuje se KDE JE MATT? :-)))

Po čase se vrátil. Tři minuty pracoval a pak přišel, že je zraněn, jestli si může jít pro náplast. Koukám, nic nevidím, škrábnutí, které bych řešila maximálně u Vašíka, Ruda a Erik by si zřejmě ani nepovšimli. Tak mu povídám, že máme takovou dobrou českou tradici, zranění tohoto typu počurat a nechat na vzduchu.

Zmatený Matt poodešel a sedl si. Říkám, Matte, proč nepracuješ? Čekám, až se mi to zahojí. Francouzi řvou smíchy mezi řádky brambor.

Asi se zastyděl, a že jde taky vykopávat brambory. Divné věci dělal, vypadalo to trochu jako zákopová válka, pak zvrhl kolečko a rozpačitě usedl do trávy. Donesla jsem mu bednu s rámky, aby oškrabal propolis z hoffmanových louček. Ne, nesmějte se dopředu, nezranil se. Jen to oškrabal blbě.

Jdeme na oběd, Francouz vzal kolečko s červenými brambory, Francouzka po chvíli trapného ticha velký kýbl se žlutými. Matt si vykračoval jen tak. Matte, neudržela jsem se, my tu máme takovou blbou sexistickou tradici, že těžký věci nosí chlapi a holky maj ty kabelky, víš. Vzal kýbl a ušel s ním dvacet metrů k místu, kde jsme zastavili a rozpletli kozám vodítka. Počkal, až je rozpleteme, a pak vyrazil. Bez kyblíku. Francouzka ho vzala. Matte, volám, kýbl! Nic, jen trochu zrychlil.

Překřtili jsme ho na Pata.

To be continued, obávám se.

středa 22. července 2015

Úspěšný den

Dneska se toho mnoho podařilo. Sklidili jsme s dobrovolníky cibuli. Dva makaví z Francie a jeden lemrouch líná z UK. Stálo mě to jen jeden telefonát Evě, abych si osvojila nezbytné manažerské dovednosti, a světe div se, boreček nakonec makal jak barevnej. Z toho jsem vážně nadšená, získané know how použiji na některé syny z obou sekcí rodiny.

Taky se stal skoro zázrak. Nešlo zalívat, už dva roky. Nejdřív jsem hrozila rozvodem a nic se nedělo. Před dvěma dny jsem pohrozila, že napřesrok nezaseju. Hospodář zprovoznil studnu, čerpadlo a hadici. Je to facka ekologii přímo do tváře, já vím, ale dešťovka došla, ani nevím kdy. Nerozvedu se, zaseju.

Pak jsme hodně plavali v Labi a navařili sedm kilo marmelád. Teď je klídek, Francouzka sedí u piána a nádherně zpívá, Francouz u toho podřimuje a dost dobře vypadá. Ještě nakrájím meloun. Tak.

pondělí 20. července 2015

Včetně nejmladšího účastníka

Probírali jsme na sedánku, jak je to se sedánky a miminy. Padlo několik odstrašujících příkladů o dětech, které díky potřebám rodičů se družit nemají naplněny své potřeby spát v klidném prostředí. Jako jo, já ty děti chápu, i průběžně vymazlovaný Vašík asi zahradní párty do noci neviděl jako nejkomfortnější akci ever, a ještě dva dny poté to bylo na spánkovém režimu znát.

Ale na druhou stranu, která sociálka kdy řešila noční komfort matek. S láskou a odevzdáním jim obětujeme celé noci. Tak ať taky jednou nevysírají, že jo.

Milá Sally

Vzpomněla jsem si, jak jeden pán psal do časopisové poradny, takže už to bude pár let zpátky, to ještě takové instituce frčely. Byl smutný, protože si coby rozvedený s jedním synem ve vlastní péči našel paní, taky se synkem. No a ten jeho syn je proti tomu vyženěnému, malému inteligentovi z města, objektivně úplně blbý. Pomalý, nevtipný, venkovský ňouma. A pán že neví, jak se k tomu postavit, a že syn je z toho taky smutný.

Hned se mi vybavilo, jak jsem poznávala manželova Káju a přišla ta kauza s tepláčky. Vyzvedávám děti z družiny, dávám na stůl svačinu, kluci, až to sníte, tady (ukazuju) máte každý tepláky, tak si sundejte džíny, vemte si ty tepláky a zavažte si nízký boty, spěcháme na trénink.

Kája si zavazuje boty. Kájo, je potřeba, aby sis sundal ty džíny a vzal si tepláky. Kája si sundává džíny a zavazuje si boty. Kájo, co ty tepláky? Kája si rozvazuje boty, natahuje si Járovy pracovní kalhoty, pro které si musí sáhnout do poličky a zavazuje si boty. Kájo, TADY KRUCINÁL LEŽÍ TY ZATRACENÝ TEPLÁKY!!! Dotčený Kája si rozvazuje boty, ve tváři výraz ta macecha je snad úplně pitomá, kolikrát si ty boty ještě mám sundat a nandat. Heuréka, bere si tepláky. Celá etudka trvá okolo čtvrt hodiny, na trénink přirozeně přijíždíme pozdě. Mám pocit, že to dítě je zcela jistě nejblbější na světě.

Nevěděla bych, co tak pánovi poradit. Ale Kája je i po pár letech skvělý kluk, pracovitý s jasně cíleným technickým pohledem, fachman, jako bonus to umí se zvířaty. Ta snad, že věci i lidi jsou dobře tak, jak jsou?

Sbírka

Mám tu po degustační párty různé malé sklenky s medy od spřátelených včelařů. Pak nějaké dovozy z Chorvatska, jeden už tedy řádně rozkvašený.

A tak s Erikem a britským dobrovolníkem Mattem každé ráno snídáme jiný, někdy i dva jiné. Brit je nadšen. Ke každé sladké lžičce dostane kromě základního popisu nektar/medovice jako bonus historku, co je který včelař zač, jak vychází se svou ženou a dětmi a do jaké míry je v komunitě vážen. To je to kýžené jídlo s příběhem!

sobota 18. července 2015

Odjeli včelaři...

... a my s Vendou jsme šli nakrmit. Pravé poledne, hlava plná příjemných dojmů, dobromysl samá včela, na slunci nešlo žít. Odložila jsem tedy polonahé sedící mimino na jediné opravdu stinné místo, do rohu mezi králíkárny. S výhradami, nechtělo se mi pokládat své měkounké zlatíčko mezi vyházenou slámu, seno, sem tam bobek. A že rychle oběhám dobytek a pak honem domů do stínu.

Vašík seděl vzpřímeně jako panna, plné hrsti všeho, nač dohrábnul, stébla kolem pusinky, a byl zjevně šťastný. Doběhala jsem, zvdihám ho a oprašuju. Uáááá, pekelný řev, matko, chci na zem mezi svá stébla a bobečky!

Tak jsme poseděli skoro hodinu, vonělo to pěkně, králíci chroustali padančata. Zen.

čtvrtek 16. července 2015

Mluva

E: Ty brambory jsou pěkně hnusný.

M (diví se): Co blbneš, vždyť jsi je normálně sněd?

E: Jo, sněd, ale s nechutí.

Že já nerodila v Motole a nedopřála mu od miminka luxus vlastního pokojíčku.

středa 8. července 2015

Paninky ve vodě

My holky, co spolu v Počaplech kamarádíme, jsme se včera po deváté sešly u bazénu. Lenka má pohádkovou zahradu, staré stromy, spousta jídla na nich zraje, kolem klušou ježci, no a ten bazén taky nemá chybu.

Shodou okolností jsme o pár hodin dřív doma s Hospodářem komentovali, jak podle nějakého sčítání lidu a bazénů je v Čechách nejvíc koupátek na hlavu na světě. A jak teda nechápeme, že si to lidi tady tolik kupujou, když už jsme dneska dvakrát skočili ze zahrady přímo do Labe a super.

K čertu furt s ekologií. Bylo to báječný. Vašík byl se mnou a plně si zasluhoval svou počapelskou přezdívku blonďaté antidepresivum. Kdyby ho v té vodě někdo natočil, strašlivě zářivě šťastného, mohl by ta videjka prodávat po pětikilu místo Neurolu.

Holt ty výdobytky mají co do sebe.


S mašličkou

Marmeládová sezona. Zkombinovat třešně s malinami, troškou bílého rybízu a kytičkou levandule. Pak zase u bazénu v Počaplech očesat višně a rybíz. A letos už bez cukru, medu je dost, o víkendu budu točit lípu.

Vloni mě to vůbec nebavilo. Pořád chodit na půdu pro ty stokrát otočený skleničky, hledat k nim víčka, nalejvat to do těch pitomejch úzkejch hrdýlek. Letos mi přítel včelař hodil pár odkazů na sklo a já si nakoupila ty nejkrásnější skleničky na světě. A teď jen koukám, kde co zraje, abych to do nich mohla zavařit. Zítra si jedu na Liběchov pro nové višně, nějaký recept, drazí? Taky začínám dost súrně potřebovat recept na neotřelou meruňkovou marmeládu...

(Když se někdy stavíte a budete mít narozeniny, tak marmeládku dostanete, i s mašličkou. A pro ty, kdo narozeniny mít nebudou, mám dost ráda parmazán a tyhlety slané středomořské věci, s mašličkou i bez mašličky.)