neděle 29. ledna 2017

Sedím takhle v sobotu u kamen a v tom mě přepadne myšlenka, že bych tam neměla sedět, že bych měla někde pařit. Logicky, v tomhle věku, že.

Odložila jsem jehlice a propadla hluboké sebelítosti. Určitě všichni někde paří, jen já nic. Hospodář, který taky nikde nepařil, odtušil, že když chci někde pařit, musím si to nejdřív s někým domluvit a ne se v sobotu z čisté vody začít vztekat, že se nudím.

A protože Hospodář radívá dobře, vzala jsem telefon a domluvila jsem si na příští bezdětný večer pořádný večírek v baru. Jo!

V neděli vtrhla i k nám

Marie Kondo. Teda není mi jasné, jak se nějaká Japonka může jmenovat Marie, ale budiž. Hlavně když to funguje.

V sobotu se Hospodář zkoumavě zadíval na přetékající knihovnu a prohlásil, že by to chtělo probrat. Odsekla jsem, že knížky se nevyhazujou, přece.

V neděli před snídaní jsem stihla lousknout asi padesát stránek té Marie Kondo a do půl jedné jsem měla vytříděných bratru šest banánovek knížek a dokonce i sehnanou knihovnici, která je chce.

To vzdušno.

úterý 24. ledna 2017

Jsem si v pátek tak krásně dobila baterky, že mi v sobotu nezbylo, než si je šetřit velmi pomalými činnostmi. Ještě v opojení jsem dopoledne stahovala a kuchala králíky, což je normálně celkem rutinní a rychlá činnost, a Hospodář zvyklý na normální tempo se pořád ujišťoval, jestli už má zabít dalšího, zatímco já pooomaaluuu a zasněně preparovala žlučník z jater a volala na něj ještě ne, lásko, králík musí být teplej, jinak by mi mrzly prsty. Po čtvrtém králíkovi jsem to vzdala a odkutálela se do tepla kuchyně, kde mě kolem poledne překvapivě skolila kocovina. Ale tahle za to vážně stála!!!

Ta paštička z jater za to taky stojí.

pátek 20. ledna 2017

Jorge

Na jaře tu byla Ana. Deset dní snů, rozzářila nám domácnost, já si ji oblíbila, Hospodář se koupal v té mladistvé energii, Vašík si na ní vypěstoval závislost. Ruda se s ní mazlil tak urputně, až jí udělal modřiny, chudince. Španělština drnčela domem, ukacané jsme obě.

V pondělí přijel Jorge, její mladší bráška. Pět dní snů, rozzářil nám domácnost, Hospodář si ho oblíbil, já se koupala v té mladistvé energii, Ruda si vypěstoval závislost na partiích stolního fotbálku. Vašík ho u snídaně krmil kousky topinky přímo do pusy. Španělština sametově basově plula domem.

To by mě zajímalo, kdo z rodiny Pallares dorazí příště.

pondělí 16. ledna 2017

Erik, toho času mladý nadějný boxer, je rád, protože na autobusáku cestou z tréninku potkal Zdeňka (spolužák), Lukáše (slušnej sígr dřív z Křivenic), Eriku a Eriku.

Já se jako malá cikánů bála, i těch mrňavejch. Za mě dobrý.

pátek 13. ledna 2017

S morčetem. Se syslem.

Pictures courtesy of Ruda.



neděle 8. ledna 2017

Konečně

Střídáme se s Hospodářem o děti a běžkujeme. To je snad jediný sport, u kterého se zpotím, aniž bych si všimla, že makám. Oproti běhu neskutečná zábava. Maximální štěstí.

Jen ty koncovky u plotny, písanky a vyjmenovaných slov jsou naprd. Chybí mi slastné váleníčko v sauně a klidné večery pod dekou.

pátek 6. ledna 2017

Výhoda pletení velmi dlouhé šály...


... dá se pracovat i v chladném prostředí.

pondělí 2. ledna 2017

Je sladkej

Nikdy bych neřekla, kolik radosti udělá jedno morče v kuchyni. Užíváme si ho. Z něj pomalu opadá ostych a začíná si to užívat taky.