Narodil se Erik

Ten večer, jak sněžilo, jsem měla pocit, že to v noci začne, a v půl druhý ráno první ministahy, docela snesitelné až do pěti, to už jsem funěním vzbudila milého, samozřejmě po každém třetím stahu jsem mazala na záchod, střeva dělaly prostor mimísovi, to na tom bylo fakt nepříjemný. Počkali jsme do sedmi, abychom pani asistentku (dále PA) netahali z postele, brnkla jsem jí, v osm tu byla a potěšující zpráva - otevřená na sedm centimetrů. Přivolala další PA, chvíli se řešilo, jestli to lehké krvácení je odlučující se placenta (což by vedlo k variantě nemocnice) nebo jen děložní hrdlo, shodly jsme se na tom, že je to maličko, že to bude hrdlo.
Rodíme dál, přesun do vany, tam jsem děsně kibicovala milého, polévej mě, ne tam ne, na zadek, rychlejš, chudák malej polejval, co mu síly stačily, nosil pití, držel za tlapku, hrozně mě sralo, když na mě mluvil nebo mě hladil, ale držení bylo bezva. Ve vaně jsem se dootevřela, přesun do postele (ten zk... bojler prostě nebyl schopnej ohřát vodu na dvě vany) a teď krizovej moment: taková ta přechodná fáze, kdy je stahů málo a tělo na cosi čeká, než začne pořádně vypuzovat, já začala mít nervy, jestli se to nezaseklo, tak jsem dostala kapičky Krizové esence, PA mě uklidnily, že je to paráda, a pak už bylo vypuzování s tlačením.
Měla jsem pocit, že mi to ustřelí zadek, asi jsem netlačila úplně na své maximum, i když jsem si to myslela, PA mě povzbuzovaly, milýho jsem málem rozlámala, jak jsem ho mačkala, a pořád jen šešulka a dál nic. A do toho všeho pořád někdo zvonil na mobil, co jsem měla zapnutý kvůli příjezdu pediatra. A když to zase tak blbě zazvonilo, tak jsem se naštvala, zabrala, lup ho, a hlavička byla venku, ještě jednou, lup ho, a venku byl celej Erýsek.
Dali mi ho na bříško, držel na dost krátkém pupečníku, měl celkem slušnou barvu a hejbal se a klokotal hleníky, tak jsme se všichni drželi a měli radost. A teď ta největší sranda, dostal ho táta a já šla na záchod rodit placentu. Chvíli to trvalo, pak konečně vyplula, samozřejmě tam spadla, za ní krve jak z vola, tak ji PA vylovila, dala do mísy a šla se mnou do koupelny, abych si mohla dát sprchu. Čistá jsem si vlezla do postele, dostala mimíse do náručí, ten koukal, a do toho slyším, jak Erik u dveří s někým mluví. Šílení naši, kteří se nám nemohli dovolat, obvolali všechny porodnice v Praze a přijeli na přepadovku v nejlepší možný moment. Máma, která o porodu doma nic netušila, byla chudák bledá jak stěna, ze všeho nejdřív sprdla milého i asistentky , zkoumala, jestli Erýsek není nějaký fialový (fakt nebyl!) a chtěla se jít vyčurat. Otevře dveře na záchod a tam placenta a krve jak u řezníka. Chuděra.
Tak malého zkoukli, a pak jsem je odeslala pryč, protože milého tam očividně rušili v nejhezčím okamžiku jeho života, a co si budeme povídat, mě taky. Po nich pak s radami odešly i PA, poté, co milému pomohly s papírama.
Technická poznámka: myslela jsem, jak budu rodit vestoje, v dřepu, děsná aktivistka.. . prdlajs, celý jsem to proležela na boku, jen závěr v klekolehu. Jo, a žádnej mysteriózní zážitek plný síly vstupující do mě z vesmíru hlavou a tak, jak to popisují v knihách, to teda nebyl, ale byla to celý taková klidná záležitost, nebudu se bát absolvovat to někdy znovu. Pan pediatr přijel za hoďku, zkontroloval, pochválil a když odešel, tak tátovi tak udiveně říká: "Vy jste tady takový klidný... jen ten pejsek je trochu nervózní..."
K pejskovi - byl bezva, až na to, že mi bral termofor.

Hanka.