sobota 18. února 2017

Neuvěříte!

Před hodinou jsem označila svou první letošní matku. Takhle při únoru.

Vysvětlení je prosté, máme na návštěvě Broňka Grunu s jeho cestovním kitem matiček.

čtvrtek 16. února 2017

Ještě lepší předjaří

Rána jsou ještě chladná, tak jsme byli kreativní. Ruda a já, má totiž prázdniny a postrádá staršího bratra, tak je náročný na pozornost. Včera jsme umotali vosk pro lidi, co po nás chtějí vosk. Dnes medové mýdlo.





Pak to nabralo grády, stříhání ovocných stromů, šplhání, pády a zachraňování Vašíka ze žebříku. Hospodář vykydal králíky, už měli velmi nízké stropy. Kozy byly poprvé u Labě na pastvě uštípat si pár vitamínů. Oběma jsme ostříhali nehtíky, zvlášť s pupkatou Růženkou chvíli před slehnutím s dvojčaty to byla chuťovka. Zkontrolovala jsem včely, zimu nedal zatím jen jeden oddělek, takže jipijajé, naděje vzrůstá.

Zítra má pršet. Ruda je rád, dost ho ten čerstvý vzduch znavil.

pondělí 13. února 2017

Předjaří

Dnes tu bylo předjaří. Hráli jsme fotbal na sluníčku na stále ještě zasněženém hřišti. Taky jsme si hráli na stále ještě zasněženém písku. Pověsila jsem ven i to prádlo, co normálně visívá u kamen. Místo z gauče jsem telefonovala ze dvorku. Boží, tomu říkám příslib.

(Od vedlejšího počítače sprostě nadává Hospodář, že "slunečný týden přeruší v pátek sníh a déšť.")

středa 1. února 2017

Temné kouty

Pokračuju v praktikování té Japonky. Neuvěřitelné, už jsem vyhodila i nějaké náušnice! Yes, I am a believer!

Dílčí změny už nastaly ve třech místnostech. Všude se šíří světlo a vzduch. Dnes ráno jsem třeba vykondovala (the word courtesy of Kuba) koupelnu a zbytek dopoledne jsem posedávala na okraji vany a kochala se.

Má to jednu obrovskou nevýhodu. Kouty, na které se ještě nedostalo, teď v celkovém kontextu vypadají strašně temně.

neděle 29. ledna 2017

Sedím takhle v sobotu u kamen a v tom mě přepadne myšlenka, že bych tam neměla sedět, že bych měla někde pařit. Logicky, v tomhle věku, že.

Odložila jsem jehlice a propadla hluboké sebelítosti. Určitě všichni někde paří, jen já nic. Hospodář, který taky nikde nepařil, odtušil, že když chci někde pařit, musím si to nejdřív s někým domluvit a ne se v sobotu z čisté vody začít vztekat, že se nudím.

A protože Hospodář radívá dobře, vzala jsem telefon a domluvila jsem si na příští bezdětný večer pořádný večírek v baru. Jo!

V neděli vtrhla i k nám

Marie Kondo. Teda není mi jasné, jak se nějaká Japonka může jmenovat Marie, ale budiž. Hlavně když to funguje.

V sobotu se Hospodář zkoumavě zadíval na přetékající knihovnu a prohlásil, že by to chtělo probrat. Odsekla jsem, že knížky se nevyhazujou, přece.

V neděli před snídaní jsem stihla lousknout asi padesát stránek té Marie Kondo a do půl jedné jsem měla vytříděných bratru šest banánovek knížek a dokonce i sehnanou knihovnici, která je chce.

To vzdušno.

úterý 24. ledna 2017

Jsem si v pátek tak krásně dobila baterky, že mi v sobotu nezbylo, než si je šetřit velmi pomalými činnostmi. Ještě v opojení jsem dopoledne stahovala a kuchala králíky, což je normálně celkem rutinní a rychlá činnost, a Hospodář zvyklý na normální tempo se pořád ujišťoval, jestli už má zabít dalšího, zatímco já pooomaaluuu a zasněně preparovala žlučník z jater a volala na něj ještě ne, lásko, králík musí být teplej, jinak by mi mrzly prsty. Po čtvrtém králíkovi jsem to vzdala a odkutálela se do tepla kuchyně, kde mě kolem poledne překvapivě skolila kocovina. Ale tahle za to vážně stála!!!

Ta paštička z jater za to taky stojí.