sobota 28. února 2015

Den, kdy se otevírá TA lahev

Na facebooku dneska psali, že poslední únorovou sobotu se má otevřít ta nejlepší lahev vína, co se syslí na speciální příležitost, která kdo ví, jestli kdy bude. A udělat z toho tu příležitost.

Piju u nás doma jediná, tak jsem neotevřela tu slibnou Rioju od Ivana (tu si nechám na nějakou speciální příležitost, kdy mi s ní někdo helfne), místo ní jsem dopila něco jiného, barikovaného, dobrého, čeho už moc nezbývalo. Erik, který se ke mně přidal, to rozlouskl. Maminko, tak otevřeme ty olivy, jo? Taky jsme otevřeli tři sýry, džus, vzali si slušnou sklínku a památeční hrníček.

Za mě dobrej svátek, ráda z něj udělám tradici.

čtvrtek 26. února 2015

Kde dneska byly

Tak našla jsem je na lísce, tam jich bylo strašně moc. Pak jsem pozorovala boj jedné nadšenkyně s krokusem. Cpala se do něj, zapírala nožičkama, aby se dostala na kapičku nektaru dole mezi okvětními plátky. Úsilí samo. Na sněženkách nic, ale ty byly skoro celý den ve stínu.

Sousedka u Labe na ně práskla, že byly i u nich, na záhoně čemeřic a hlaváčků jarních. Že tam prý pro ně nebylo kam plivnout, dodala prozaicky.

Dost podobný pocit, jako zamilování nebo šestinedělí. Láska a novost. Včely na jaře.

Velmi jarní

Ráno vyexpedovat děti, první pračka a myčka, úklid, první student. Došlo dříví, navozit si pod kočárkem v rámci uspávání, pak článek do časopisu na první dobrou, dokud spí, čaj a drobné úsluhy pro nemocné nevlastně, návštěva včel (nosí, cosi nosí!), vyzvednout dítě, nakoupit, sjíždí se další děti, svačinky, pověsit, druhá pračka, zrýt dva záhony, uhrabat, nakrmit zvířata, zkoordinovat úkoly, uvařit kus večeře, sebrat mimino, odjet s ním za druhým studentem a se sladkým břímětem na břiše odučit hodinu, návrat, nakrmit psa, dodělat večeři, nakrmit děti, vyslechnout rap o rapu, vyslechnout citové problémy, protože jeden ji miluje a toho druhého, co ho miluje ona, chtěl dneska u autobusu zmlátit, vyslechnout citové problémy, protože ten, co se s ním kamarádil, se dneska kamarádit nechtěl, vyslechnout citové problémy, protože on fandí Slavii a všichni ostatní ve třídě fandí Spartě a není v moci školní psycholožky to změnit. Mezitím bezpočtukrát nakojit, přebalit, uspat, uvítat probuzené.

A to tohle vůbec nepíšu proto, abyste mi klepali na rameno. Kdepak, píšu to proto, aby bylo jasné, že už je jaro a proto mám na intenzivní dny šťávu. (A taky proto, abych to mohla dát přečíst Hospodářovi a omlátit mu ten dvoudenní seminář s přespáním a rautem o hlavu.) ;-)


úterý 24. února 2015

O snech

Kamarád z protějšího kopce kreslí o snech komiks a vybírá na to peníze na starteru. Koukněte tady a když vás to osloví, třeba mu přispějte https://www.facebook.com/myko.j.myko.

Mně se dneska zdál taky sen, bylo to strašný, chyběl mi poslední kredit před státnicemi a musela jsem ho vyškemrat od umírajícího docenta Z ve Vinohradské nemocnici. Jediný světlý okamžik byl, že v té nemocnici dostal Bobek místo jako zahradník a v pauzách mezi škemráním jsem chodila okukovat, kam vysadil sněženky.

Napřeskáčku a jenom na chvilku

Děti odjely a my s Hospodářem jsme vystěhovali ložnici, darovali starý nábytek a při malování na krásnou zelenou, jako mají jabka goldeny, jsme plánovali, kam dáme nový. Věci v krabicích, fleky od barvy na pracovních džínech, jedno usměvavé miminko - přišlo mi to jako z filmu o mladém začínajícím manželství.

Iluze nám sice vydržela jen do nedělního odpoledne, ale zase je z čeho žít.

neděle 15. února 2015

Poslední kojenec

Čtyři měsíce několikrát denně kojím a je to čím dál tím lepší. Vašík pomalu polyká a ručičkou mi přejíždí po ruce, kterou mu u pusinky přidržuju zdroj. Nahoru a dolu, nahoru a dolu. Je to jemňoučké, pomalé, dá se to krásně radostně vnímat. Napsala bych smyslné, ale nevím, jestli se to může v souvislosti s miminkem.

Je to naposledy a tak si přeju, aby to bylo navždy. Zároveň si někdy přeju, aby už to nebylo, abych mohla jezdit do Phy na včelařské pivo. Ale naštěstí máme nově Janu, která i s boyfriendem Vašíka obětavě vozí po Stromovce, když já piju to pivo.


Přišlo...?

"Je jaro," prohlásil Hospodář. "Fakt?" divím se. "Jo, kvetou sněženky a myslím, že už bude teplo." S tím se zvedl od snídaně a odvezl starší děti na poslední letošní běžky.

Tak jsem se taky zvedla, uložila Václava do kočárku a šla pracovat na zahradu. Co jiného na jaře. Oběd mi uvařila Peťa, párkrát jsem nakojila a pomazlila, a jinak už jen krásný pohyb v předklonu, výponu, tahu i tlaku, nehty špinavé i přes pracovní rukavice, spousta radosti.