středa 13. července 2016

Kytička dobromysli

Sklízím každý rok, naše pizzové koření, bagetkové koření, masové koření. Letos mi to ale bylo líto, protože oregánový hájek obléhalo tolik včel, že se mi nechtělo jim ubírat. Tak jen malou kytičku.

úterý 12. července 2016

Proč je třeba chodit do práce

Protože tatínek chodí do práce. Maminka chodí také do práce. Macecha je doma na mateřské, tak se bude automaticky starat o všechny děti v době, kdy si rodiče nemohou vybrat dovolenou.

Vybrat si čtyřletou mateřskou se mi ve světle letošních prázdnin jeví jako pěkná blbost.

pondělí 11. července 2016

11/7

První den doma. Nádhera. Stejně nechápu, proč lidi jezdí takovou dálku na dovolenou v době, kdy je tady nejlíp. Jó, takovej únor třeba na Maledivách, pro to mám plné pochopení. V červenci ani smykem.

Na oslavu toho, že pro letošek s výjezdy do dálav končím, jsem uvařila rybízovou marmeládu. Červenobílou. Do sběru mi voněly první spadané letňáče, máme takové zelenavé s fialovým líčkem. Taky rebarbory je dost.

Zabojovala jsem s naučeným vzorcem, že rebarboru leda do jahodové, a spáchala tutti frutti ze všeho ovoce, co jsem po cestě za druhou várkou rybízu potkala. Mohutně přisladila z poslední lahve loňského řepkového medu. Nemá to chybu.

Chvíli jsem váhala, co napsat na cedulku. Tak třeba 11/7/2016.

pátek 1. července 2016

Milý pane Bože.

Sešli prosím nějakou hodnou štíhlou laskavou dívku, která by dnes večer nasedla s mým mužem a našimi šesti dětmi do auta a odjela na deset dní na snovou sockoidní dovolenou do Chorvatska. Já si zatím dám nějaké ty procedury v Horních Beřkovicích a pak tu na ně budu čekat, šťastná a vyrovnaná.

pondělí 20. června 2016

Plakánky

Jsou dny, kdy tečou snáz. Tak jsem ráno oplakala Zuzčina tátu. Pak jsem preventivně zaplakala i nad tím svým. Pak nad oddělkem, co to nedal. Odvezla jsem Rudíka na školku v přírodě a cestou zpátky děkovala své prozíravosti, že jsem si k těm šatičkám nevzala i řasenku. Večer jsem ještě obrečela Rudíkovy jahody, co si nechal v lednici a zapomněl před odjezdem sníst. Tak jsem si je pokapala akátovým medem, bohatě polila smetanou a slzavé nedělní údolí je over.

PS: Hospodář má body, nekomentoval a jen bral do náruče.

středa 8. června 2016

Jahody, smetana, med. Mražený, normální, teplý. Po čokošce jsem už pár dní ani nevzdechla.
Fofrem jedeme z Baraby, voda byla jak kafe, Járovi za pět minut začíná kytara, na mě čekají jahody na zpracování, Venda jen v tričku holou zadničkou do autosedačky a domů.

Doma ho mrsknu na postel, že dostane plínku a tepláčky. V tom zužujícím se trychtýřku prdelky se blýskne něco bílého. Co to proboha... Vševidoucí Ruda po tom skočí a šup do pusy. Byl to tic-tac.