středa 22. března 2017

Naprosto jsem výchovně selhala. Udělala jsem tu jedinou věc, kterou by vychovávající osoba nikdy udělat neměla, nechce-li, aby se vztah s vychovávanou nevratně pokazil. Poprvé za těch sedm let.

A víte co? Byl to nádhernej pocit úlevy.
Objevila jsem karamel. Karamelová zmrzlina, s minimálním úsilím a vstupními surovinami jsem několikrát týdně matka roku. Karamelovej jablečnej koláč. Ten fakt stojí za to dělat, protože to není jen zákusek, ale zhmotnělé vyznání, na jaké Hospodářův jazyk lásky slyší.

Blíží se jeho narozeniny, tak jdu dneska do slanejch karamelek.

Začaly nést

Ještě že tak. Venouš má neskutečnou spotřebu vajíček. Vašku, co si dáš k snídani? Papa íčka! Vašku, co chceš k svačině? Papa íčka! Vašku, k obědu musíš něco jinýho než vejce, to už nejde! "Bééééé, papa íčka!" Oblíbený dezert je arci žloutek s cukrem.

Slepice jsou rekordmanky, často něco najdu i víckrát denně. Ohromně mě baví zvíře umožňující každodenní sklizeň. Ještě trochu pošilhávám po křepelkách, teda jestli jsou schopné přežít zimu v králíkárně bez přisvěcování, to ještě zjistím.

Dneska si tak radostně hopskám od slepic po chodníku a proti mě drandí auta z elektrárny, měněj se směny, a já mám zrovna takovou rozvernou náladu. Ale jen jsem si ten rozprsklej žloutek představovala, jsem hodná holka.

středa 15. března 2017


Já jsem prostě klikař. Vždycky, když Vesmír někde ubere, jinde přidá. A tak jsem odpoledne jela do práce, která měla mnohem blíž k potěšení než k obvyklému středoevropskému formátu výdělečné činnosti. 

Po té práci jsem si chvíli sedla k počítači, abych udělala kus práce, která sice není nijak zázračně placená, ale zase mě její vykonávání mohutně lechtá po egu.

A protože mě v té první práci zadavatel nakopl, abych konečně zamakala na té třetí práci, té vytoužené, vlastní, která mě teprve čeká, tak jsem na to sedla a základ už by byl.

pondělí 13. března 2017

Maminka Vendulky je stále nezvěstná. Tak si tu lámu hlavu, jestli se jí v té Anglii fakt něco ošklivého nestalo, nedej Bože. Nebo jestli s námi všemi, dospělými, dětmi i věřiteli, fenomenálně vyjebala.

Čest jeho památce aneb jak jsem si rvala vlasy

Hospodář má kus lesa a v něm stojí omšelý pomníček. Pískovec otesaný do tvaru kvádru, jehož delší levou stranu tvoří kmen stromu. Z něj padají dolů větve, jakože smuteční vrba, a pod jejich listy je pietní nápis.

On ten pískovec moc dlouho počasí vzdorovat nevydrží, takže mechem zarostlé a odrolené jméno hrdiny jde přečíst už jen stěží. Bonusové dítě Vendy se zřejmě z dobroty srdce rozhodla, že pomník zrestauruje.

Předpokládala jsem, že si vezme kýbl, kartáč a pomníček očistí. Jaké bylo mé překvapení, když jsem odpoledne jela okolo projížděla a místo obvyklé patiny na mě zdálky svítil hnědý kmen a zářivě zelené listy vrby jako nové.

Ty vole, on jí na to dal balakryl. Sice se dušuje, že myslel, že chce obtáhnout jen písmenka, ale stejně. Už jsou to tři dny a pořád nevím, jak s tím pocitem naložit. Balakryláci.

čtvrtek 9. března 2017

Bonus

Jsem členkou dvou uzavřených diskuzních skupin. Té druhé z www.baby-cafe.cz vyznám lásku někdy jindy, teď došlo na fcb skupinu Třetí rodič.

Třetí rodič je eufemismem pro macechu. Netuším, kolik nás tam je, aktivních je pár. Dneska jsem si s diskuze vyzobala hned dvě rozinky.

První byl fantastický výraz pro svatbou vyzískaného potomka - bonusové dítě. Hláška roku. Ode dneška Beráňatům jinak neřeknu.

Rozinka druhá - jak tak mám ráda dramatické příběhy, v dobrém rozmaru píšu holkám, jak nám mamka Hospodářových dětí dala na týden Vendulku, že někam jede. Že se zmínila s den a půl předstihem, no co už. Zajímavější už je, že se po týdnu neozvala a na smsky nereaguje. Dcerka doplnila, že maminka jela do Anglie. Já bych teda jako taky někdy jela do Anglie, ale co, spolkla jsem neplodnou závist a mentálně se chystala na další týden. Padla jen jedna kratičká scéna.

Ovšem druhý týden se pomalu chýlí ke konci a my jsme stále beze zpráv. Já to připisuji vrozené lehkosti povahy, Hospodář si začíná dělat starosti, jestli jí třeba někdo nevzal mobil a pas. Na policii arci hodlá jít až v pondělí, nechce si kazit víkend s dětmi. Samorost.

No a kolegyně z Třetího rodiče mi píše: "Nechci malovat čerta na zeď, ale ta naše jela kdysi taky do Anglie a zůstala tam půl roku."

Tak jsem si otevřela druhou petku s Koutama a směju se.