Kopky

Včera jsme se s dědou Trnkou potkali u Labe při večerním kopení sena. Pěkně jsme si zapracovali a probrali, odkud kdo pochází (kupodivu jsme od sebe nebyli geograficky ani tak daleko, na časové ose je to o něco markantnější rozdíl, děda vzpomínal, jak jezdil do Rakovníka na prázdniny okolo roku 1953, já tam taky bývala ráda, okolo 2001...).

Prý tady v Polabí nebylo zvykem shrabat seno na noc. Uschlo i tak, naležato, jen nemělo tak pěknou barvu. Místní to naučil až děda s nějakou paní Novotnou, co pocházela od Mnichova Hradiště, tam to dělali stejně. Co se mě týče, kopím ráda, je to dobrá rehabilitace po kosení.

Děda odjel, bylo hezké světlo a kopky vypadaly poklidně, romanticky, a foťák nikde. Když pro něj pojedu domů, děti budou chtít večeři a už se nevrátím, to bylo jasné.Vznesla jsem vesmírnou objednávku na pána s fotícím mobilem. Po chvilce kousek ode mě jeden zastavil, opřel si kolo o stojánek a večeřel. Byl to milý Angličan sídlící v Mělníku, nevadilo mu skamarádit se a nafotil to ochotně, takže se kochejte:

Druhý den s kosou

Mám po těle opravdu prapodivné svalové skupiny, na jejichž existenci jsem od loňské sezóny zřejmě zapomněla.

Dopoledne jsem si vzala Erika a Rudu k Labi, školka je v přírodě, tak aby tam taky byli, a závodila s časem, aby traktůrek s rozšmelcovávací sekačkou patřící Povodí Labe zítra sežvejkal co nejmíň té nádherné vysoké trávy. Odpoledne se ke mně přidal Hospodář, přišel dřív z práce, začal řadu, já se připojila pár kroků za ním do druhé a už jsme svištěli ve stejném rytmu. Na druhé straně cyklostezky drobnými elegantními pohyby kosil děda Trnka a babička hrabala.

Ve chvílích odpočinku nám děti kradly kosy, přidala se i cikáňata, uzavřeli jsme příměří s Pepou za zapůjčení srpu, idylka. Erýsek má objednanou novou padesátku, kosiště udělá truhlář Kája, kluk je totiž talent a zaslouží si ji. Stejně už má encyklopedií dost, tak ať se taky jednou rozvíjí i prakticky.

Bez klobouku kos!

Je to pořád stejné. Každý rok mám z kosení veliký respekt, tráva není dost vysoká a nebe dost modré a ještě jsem neodnesla kosu naklepat dědovi Trnkovi a dvacet tisíc výmluv, proč chodit pořád se srpem.

Dneska Rudík milosrdně usnul po obědě a došlo na ni, na kosu moji zlatou rakouskou, co jsem ji vloni strhla o nějaké habaždí. Děda Trnka mi ji svařil a dneska kosila zase jako nová, kus zahrady se naležato suší na sluníčku a byl by větší, kdyby tam nějaký jouda nezapomněl lešenářskou trubku, ta nezarostla travou a já o ni nezavadila v půlce švihnutí. Prasklo to hned za tím svařeným místem. Děda svařuje podruhé, zavařuje do ni hřebík stovku a já objednávám novou na www.kosimesnadno.cz, abych stihla nadělat aspoň nějaké seno, než se s Rudou zašijeme na tu Bulovku. Kdo rád kosí, suší, hrabe a dává do kopek, seberte se a kdykoli přijeďte, je vás tu třeba jak příslovečné soli.

A bez klobouku proto, že pihy jsou roztomilé!

Návštěvy

Od 27.5. budeme s Rudíkem na Bulovce. Zhruba týden a budeme se tam zřejmě pekelně nudit. Odpoledne mají návštěvní hodiny, tak předem brnkněte a stavte se za námi, ať se rekonvalescent zabaví.

Kurz kváskování

Ekozahrada Pod věží má za sebou svůj druhý kurz a je to pěkné. Jsem vděčná za ohlasy od milých frekventantek, sešla se tu taková pěkná vyvážená ženská společnost, probral se kvásek, muži, ženy, chléb a čakry, teda jenom ta jedna, co se používá při vymíchávání těsta.

Upekly jsme chleba a mazancobábovku, usmažily lívance a uvařily kyselo. Pak jsme to všechno snědly.

Nepostupovaly jsme ani zdaleka intuitivně, stanovily jsme si pěkné schéma a toho jsme se při tvorbě také držely. Nejčastější uváděnou jednotkou bylo arci "přiměřeně".

Pak se skoro všechny naučily háčkovat a vytvořily osobitou dekoraci, kterou jsme s nasazením života guerillově věšely na strom. Mám dobré reference od skupinky náhodně projíždějících spřátelených cyklistů, že jsme tvořily klidnou a velmi nenápadnou skupinku. :-)

Děkuji všem za účast a opět velmi vřele Pavlíně Vytiskové za fotodokumentaci! Těším se na další společně strávené chvíle u letních kurzů!

Tavení a sluneční žár

Bobek provedl ukázku zatavování mezistěn do rámků a já se TAK těšila, až dorazí voňavý balík s voskovými pláty a já se do toho pustím sama. Ve vytouženém balíku byly mezistěny o malinký kousek delší a malinký kousek užší, než bych potřebovala. Copak to delší se ukrojilo, ale úzká mezistěna jen taktak držela v rámku, kdepak zaklapnout a jedním tahem stříkačky přilepit horkým voskem.

Vracet už se mi to nechtělo, oddálil by se tím čas, kdy žiju bez svých oddělků, takže jsem roztavila vosk, zalepila to ze všech stran a prostě to drží. Příšerně zbastlené, ale snad se včelky neurazí. Pokapanou kuchyň jsem oškrabala, vydrhla nějakým rádobyekologickým sajratem od zbytků vosku a příští týden jedéééém za Ondrou s krabicemi, abych se za pár měsíců s veselou a včelami mohla vracet domů.

Pokud někoho z vás trápí, že nevíte, co některá výše zmíněná slova znamenají, nevěšte hlavu. Bobek pro vás v Ekozahradě Pod věží chystá včelařský kurz pro začátečníky, jen musíme vyladit termíny.

Aby toho nebylo málo, solární panely nám na střechu montuje tak příjemný, fundovaný a krásný pán, že jsem se rozhodla s ním uspořádat minikurz o praktickém užití solární energie v domácnosti, kolik to žere, kolik to dává, co to stojí, jestli s tím ušetříte nebo proděláte, jak se to montuje a tak podobně, dávejte mi na ekozahradní email ekozahradapodvezi@seznam.cz vědět, koho by to zajímalo.

Nesnídám, nesvačím.

Nestíhám napsat reportáž z posledního kurzu kváskování, po včerejšku se k ní přidává sraz permakulturních zahradníků s návštěvou u neuvěřitelně nadšeného pěstitele včelí pastvy Jirky Junka.

Sázím, seju, pleju, stloukám rámky pro včely a až se konečně dostanu k počítači, všechno vám to napíšu, slibuju.

Je to ale krásné jaro!