pondělí 10. dubna 2017

Hladit

Tak mě dohnalo dlouho odkládané, sedla jsem si a brečela. Venouš se mi začal sápat po brýlích. No co blbneš, na co je potřebuješ, tys mi tu ještě chyběl.

A Venoušek mi brýle sundal a za mumlání čehosi jako "hladit, hladit" mi otřel slzy.

pondělí 3. dubna 2017

I, preacher

Na vrcholu Rané jsem se dala do řeči s milou slečnou z Prahy. Přišlo na včely. Holka mívala dědu včelaře a kladla spoustu chytrých dotazů. To já ráda, tak jsem povídala, pak se přidal mladý otec od zdatné rodiny, o chvilku později se o kousek dál zastavily dvě stařenky a špicovaly uši...

Tak jsem se rozvášnila a hovořila k malé skupince. Bylo krásně a já si přišla jako mistr Jan Hus, když hovoří ke vzrůstajícímu stádečku svých stoupenců... :-)

Jo, řeči, to by mi šlo. Tak snad se příští víkend dostanu i k tomu včelaření.


Raná

Přivstali jsme si, protože raní ptáče dál doskáče. Haha, do Rané. Nemělo to tam chybu, kopec v Středohoří a pro každého něco. Pro Hospodáře hlaváčkové louky, pro mě syslové a sympatičtí paraglajdisti na pokec na vrcholu. Pro děti taky paraglajdisti, letadýlka, rogalo. Pro Vaška všechno a jako bonus pod kopcem agropark firmy Claas. Taky tam byla řada úlů a několik málo rozkvetlých mirobalánů hučelo jak piliňáky.

Den jak sen a můj zimní mejkap je mi náhle moc světlý.

pátek 31. března 2017

Snídaně

"Vašíku, myslíš, že už tam nějaký jsou?"
"Jo."
"Tak jdeme!"

(o pět minut později)

"Babí, bodoj, bodoj! Íčka!"


(Překlad: Děti měly chuť na vejce. Chvíli oplendovaly po kuchyni a čekaly, až slepice nějaká snesou. Pak je přinesly a od dveří varovaly, abych dávala pozor, pozor na vajíčka.)

pondělí 27. března 2017

Beran zahradníkem

Přijely se na nás podívat pražské děti. Naposledy jsem je viděla, když jsem ještě byla Kloubová, o žádné Beranové nejspíš ve snu neslyšely.

Cestou ke včelnici jsem jim slíbila, že za chvíli přijde Beran a podojí kozu. Beran přišel, podojil, děti ochutnaly mléko, koukly na včelky, odjížděly plné dojmů.

Šimon v autě: "Mami, já pořád čekal, kdy přijde ten beran pokojit kozu a on to byl člověk!"

Včela plastickým chirurgem...

... aneb velké rty mi sluší. Třeba až jednou nebudu vědět, co dělat roupama. :-)))


středa 22. března 2017

Naprosto jsem výchovně selhala. Udělala jsem tu jedinou věc, kterou by vychovávající osoba nikdy udělat neměla, nechce-li, aby se vztah s vychovávanou nevratně pokazil. Poprvé za těch sedm let.

A víte co? Byl to nádhernej pocit úlevy.