pátek 31. července 2015

Pokračuje...

... ta krize středního věku. To jsem zvědavá, co z toho vyleze. Zatím alespoň to, že Hospodář ostražitě navedl děti, aby si splnily své povinnosti a netahaly hada za ocas, když už je v takové náladě. :-)

úterý 28. července 2015

Multikulti

Když už se k otázce multikulturních států dostal v několika diskuzích i můj oblíbený maminkovský server, tak se tedy vyjádřím i já. Multikulturní svět jistě čeká, co jako mikrouši na to.

Jak ono je to dlouho. Tehdy byla jen jedna kultura, jak říká náš Ruda, jedna jediná. Ta různě jezdila po světě, kam přišla, tam to převálcovala, tu něco postavila, tam něco vytěžila, vesměs co stálo za to, to odvezla zpět do svého středu a postavila si z toho zlaté sloupky kolem schodiště. Nebylo jiných kultur, teda po čase se členům těch kultur, co nebyly, alespoň přiznala existence duše, že, bratře Bartoloměji.

A teď se děsně divíme, že je to nepříjemný, když by nás hypoteticky válcovali.

pondělí 27. července 2015

Patt

Patte, jdi prosím tě říct Francouzům, že je snídaně.

Patt odejde nahoru, zjistí, že Francouzi spí, a vrátí se.

Co se děje, Patte? No, oni spí.

Je devět, v poledne se na poli upečou. Prosím tě, vzbuď je, buď tak hodný.

Patt odejde nahoru, za chvilku se vrátí a šalamounsky praví: Oni se jistě brzy vzbudí sami.

Krize středního věku

Asi ji mám. Teda jestli je krize středního věku uvědomění, že už se nestane žádný zázrak. Věci se budou dít už jenom tak, jaké si je uděláme. A tady narážíme na své vlastní limity.

Ale teta Jolana tvrdí, že krize středního věku je hormonální záležitost a člověk si jí povšimne ex post, až když z té smršti vypadne a podiví se, co to vyváděl. To, co popisuju výš, je prý jen lehká deprese.

A ta se dá zapít. :-)

čtvrtek 23. července 2015

Lemra všech lemer nejlemrovatější

První dobrovolník se jmenuje Matt. Ráno jsme s francouzským párečkem došli na Ekozahradu a pustili se do práce. Za tři minuty přijde Matt, že se musí vrátit pro suncream a čepici. Ok, dojdi si, v klidu.

Francouzi v záchvatu smíchu. Prej jestli s nimi chci hrát jejich novou hru. Jmenuje se KDE JE MATT? :-)))

Po čase se vrátil. Tři minuty pracoval a pak přišel, že je zraněn, jestli si může jít pro náplast. Koukám, nic nevidím, škrábnutí, které bych řešila maximálně u Vašíka, Ruda a Erik by si zřejmě ani nepovšimli. Tak mu povídám, že máme takovou dobrou českou tradici, zranění tohoto typu počurat a nechat na vzduchu.

Zmatený Matt poodešel a sedl si. Říkám, Matte, proč nepracuješ? Čekám, až se mi to zahojí. Francouzi řvou smíchy mezi řádky brambor.

Asi se zastyděl, a že jde taky vykopávat brambory. Divné věci dělal, vypadalo to trochu jako zákopová válka, pak zvrhl kolečko a rozpačitě usedl do trávy. Donesla jsem mu bednu s rámky, aby oškrabal propolis z hoffmanových louček. Ne, nesmějte se dopředu, nezranil se. Jen to oškrabal blbě.

Jdeme na oběd, Francouz vzal kolečko s červenými brambory, Francouzka po chvíli trapného ticha velký kýbl se žlutými. Matt si vykračoval jen tak. Matte, neudržela jsem se, my tu máme takovou blbou sexistickou tradici, že těžký věci nosí chlapi a holky maj ty kabelky, víš. Vzal kýbl a ušel s ním dvacet metrů k místu, kde jsme zastavili a rozpletli kozám vodítka. Počkal, až je rozpleteme, a pak vyrazil. Bez kyblíku. Francouzka ho vzala. Matte, volám, kýbl! Nic, jen trochu zrychlil.

Překřtili jsme ho na Pata.

To be continued, obávám se.

středa 22. července 2015

Úspěšný den

Dneska se toho mnoho podařilo. Sklidili jsme s dobrovolníky cibuli. Dva makaví z Francie a jeden lemrouch líná z UK. Stálo mě to jen jeden telefonát Evě, abych si osvojila nezbytné manažerské dovednosti, a světe div se, boreček nakonec makal jak barevnej. Z toho jsem vážně nadšená, získané know how použiji na některé syny z obou sekcí rodiny.

Taky se stal skoro zázrak. Nešlo zalívat, už dva roky. Nejdřív jsem hrozila rozvodem a nic se nedělo. Před dvěma dny jsem pohrozila, že napřesrok nezaseju. Hospodář zprovoznil studnu, čerpadlo a hadici. Je to facka ekologii přímo do tváře, já vím, ale dešťovka došla, ani nevím kdy. Nerozvedu se, zaseju.

Pak jsme hodně plavali v Labi a navařili sedm kilo marmelád. Teď je klídek, Francouzka sedí u piána a nádherně zpívá, Francouz u toho podřimuje a dost dobře vypadá. Ještě nakrájím meloun. Tak.

pondělí 20. července 2015

Včetně nejmladšího účastníka

Probírali jsme na sedánku, jak je to se sedánky a miminy. Padlo několik odstrašujících příkladů o dětech, které díky potřebám rodičů se družit nemají naplněny své potřeby spát v klidném prostředí. Jako jo, já ty děti chápu, i průběžně vymazlovaný Vašík asi zahradní párty do noci neviděl jako nejkomfortnější akci ever, a ještě dva dny poté to bylo na spánkovém režimu znát.

Ale na druhou stranu, která sociálka kdy řešila noční komfort matek. S láskou a odevzdáním jim obětujeme celé noci. Tak ať taky jednou nevysírají, že jo.