čtvrtek 22. září 2016

Ještě z minulého country týdne

Když se setkají dva, co jsou dohromady víc než jeden každý, v projektu, čisté radosti z tvoření, synergie, kongenialita.

Párkrát jsme z toho s jedním dostali maličkou ochutnávku, radost veliká, ale ne že bychom si o tom nějak vyprávěli.

A je to fakt parádní, v rybníčku českého bluegrassu by se řeklo, že je to asi jako když má Křesťan svýho Malinu.
Minulý týden byl ve znamení country, mám ji ostýchavě ráda, nejde to furt, ale někdy pořádně. Tenhle týden začal Ninou Simone. Kam to jen dojde?

https://www.youtube.com/watch?v=D5Y11hwjMNs

úterý 13. září 2016

Vášnivé hvězdné zářijové noci

Jsem tuhle probírala s Evou přání. Kolik toho, co si přejeme, je skutečně naše, a co z toho jsou ve skutečnosti touhy rodičů, partnerů, dětí. Docela dlouho ve mně debata doznívala.

Včera před spaním jsem si vzala poslední Caro ven. Horká červencová noc, takhle při září, a mně se tak nechtělo jít spát do postele, přetlačovat se o centimetry ufuněného prostoru mezi Hospodářem a Vaškem. Přála jsem si čerstvý vzduch, hvězdičky a svatý klid.

Skončilo to nocí plnou vášnivých doteků. Roniáš byl tak nadšený, že panička s ním spí ve spacáku venku, že mě první dvě hodiny co pět minut oňufával a pošťuchoval tlapou. Hospodáře zase otlapkával Vašík. Já k tomu ovšem měla ty hvězdičky.

čtvrtek 8. září 2016

Doprdele baba.

Až v nymburském komunistickém volebním materiálu uvidíte moji tchyni, její populistický rozhovor a u něj fotku naší rodiny, kde jsem s nahým těhotenským břichem, pak vězte, že já to vážně neautorizovala. :-(

pondělí 5. září 2016

Cesta na sever a zase zpátky.

Měla jsem takový divočejší víkend. Sjela jsem světa kraj, zažila boleníčka i vzrušující chvíle, krásné, odevzdané. I na spoustu vděku došlo, ani jsem nečekala, komu všemu (namátkou třeba teta Irena, ta mě po tlf rozplakala dojetím, a pak personál nemocnice v Roudnici nad Labem).

Jásala jsem, jak nevídaně sladké prožitky pročitky jedna lehce před čtyřicítkou zažívá, i jsem si ve vlaku poplakala, že ten život holt nikdy nebude tak zúplna pohádka.

V neděli na mě konečně padl klid, nalila jsem si lampu malinového likéru a otevřela si k němu oblíbenou šarži marmelády (zdravím Aničku Korábkovou, máme stejné podzimní chutě). Je mi božsky, díky sobě i Vám za všechno.

úterý 23. srpna 2016

Takový žánrový obrázek z prázdninového dne macechy

Mám doma jen batole a tři nevlastňata, 13, 13 a 14 let. Jedu s malým nakoupit, ptám se, co kdo chce, nechám si napsat seznam, všechno jim koupím, jak chtěli, plus meloun a kus hovězího. 
Dám maso do papiňáku, ztlumím na čtyrku a jedu na hodinu s prckem na hřiště a kafe. Po návratu hodlám z hotového vývaru a měkkého masa dodělat rychle oběd.
Vrátím se, v kuchyni potopa, neboť někdo měl potřebu papiňák otevřít, vývar po lince, po podlaze, všude. Na dvoře poházený nakrájený meloun na sluníčku, v ledničce zbytek melouna, sladké vydlabané, slupka s trochou červeného nechaná.
Tak se dětí ptám, co se dělo, jestli se třeba bály syčení papiňáku... Ne, nikdo na něj nesahal. VŮBEC NIKDO. Na meloun taky nikdo.

MY TOTIŽ DOMA MÁME POLSTRGEISTY, CO NÁM OTEVÍRAJ PAPIŇÁKY VE VARU.

pátek 19. srpna 2016

Dendrologická a spáčka

Velmi malý zlomek Křivenické bandy vyrazil do dendrologické. Pak se ještě menší zlomek přesunul do hospody, aby se tak setkal s dalším zlomkem. Přišlo mi to rozhodně jako kvalitně strávený čas. Miluju dendrologickou. Je to fakt inspirativní záležitost. Jděte tam taky.

Já jsem totiž měla týden volna. Mojata jsou na táboře a všechna beráňata, včetně toho nejmenšího, co je i mojato, odjela s tatínkem na Slovač.

Plánovala jsem mohutné akce typu nějaký kurz, nějaké výlety, nějaké tance a alkoholy. V praxi to probíhalo tak, že jsem každé ráno dlouho spala. Pak jsem se dobře nasnídala a uvařila pár marmelád. Pak jsem šla spát a nato jsem se dobře nasvačila. Do postele jsem chodila brzy. A stejně teda nemám pocit, že mám těch devět let dospáno. :-)