úterý 24. října 2017

Spanilomyslným čtenářkám a těm pěti borcům, co tu taky čtou

Děti už jsou velké a nerady o sobě čtou, Hospodář seká latinu, já stárnu a jen málokdy pokukuju po jiných, náš zemědělský rok už jsem tu protočila šestkrát. Prostě lidi, není o čem psát!

Mikrouši končí, trochu je zabíjí facebook, kde je ta komunikace oboustranná a to mě baví. A hlavně už nestíhám. Musím začít trochu vydělávat, šestice drahoušů taky dokáže s nastupující pubertou zabavit, jde do tuhýho.

Jsem vděčná za roky s vámi strávené, za spoustu podpory a lásky, které se mi tu dostalo. Někteří z vás čtenářů mi vstoupili do reálného života. O spoustě dalších nevím nic, ale stejně děkuju. 

Kdyby vám občasná úvaha na většinou nedětská témata chyběla, koukněte na www.nesoudimvas.cz/blog nebo na facebookovou stránku nesoudimvas.cz. 

Krásný podzim!

Hanka.

úterý 8. srpna 2017

Včelaři a veletok

Výkonu předcházely dva roky pilných příprav, fyzikální veličiny bylo nutné brát v potaz. Důležité pro nás byly především proud a výkon.


Do proudu jsme vstoupili a začali podávat výkon.



Po hodině dvaceti minutách už byli známí vítězové. Neuvěřitelné téměř tři kilometry, teplota vody 22 stupňů, průměrná rychlost borců až 2,1 km/h. Proud pomáhal jen zanedbatelně směšným průtokem 75 m3/sec.


Nad pivem v areálu už nebylo vítězů ani poražených.


Závěr: Včelařům je v Labi dobře. Jeho využití pro kočování směrem Štětí, Roudnice, Ústí nad Labem je bohužel dočasně omezené morovým pásmem. Ale my nezoufáme.

pondělí 10. července 2017

A bez cejnů

Rybáři odjeli domů. Doma už odpočívali i bruslaři a cyklisti. Prostě svatej klid, samota (ne osamělost :-) ) a teplý Labe. Nebylo před kým se předvádět, tak jen slastnej kousek a zase zpátky do sukně a do sandálů.

neděle 9. července 2017

Juraj mě naučil milovat Szidi.

Jaj, milý!

https://www.youtube.com/watch?v=6KuGQOAp4XQ

sobota 8. července 2017

Vzájemnost s cejnem

Tradičně přijeli rybáři. Rozložili se na našem, ulovili mi pár cejnů, vyfiletovali, ochutnali med prstem z plástu. Letos výjimečně neadoptovali Rudíka, ten je v Chorvatsku. Pomohli s vodou pro kozy, namrazila jsem jim takový ty modrý udělátka do ledničky. V září prý přijede i ten nejhezčí. Sladkost života na venkově.

Zase za rok, moji.

Dnes ráno mi přišel dopis. Sice nebyl papírový, prolezlo to přes Messenger, když jsem zapla wifinu, ale jinak to byl opravdový dopis. Psali mi dva muži, s kterými jsem prožila pět šest zpěvných opojných hodin nad lahvemi vína, které žádný z nás neplatil.

A měli úplně pravdu, a velice mě to těší, že cítí stejně jako já, že pro takové hodiny žijeme a sčítají a násobí se v nich všechny drobné radosti, které každý den a znovu a znovu, a pak vybuchnou v extatické radosti, až je potřeba o tom napsat dopis a opáčit odpovědí. Abychom věděli, že to bylo a díky Bohu za to.


sobota 1. července 2017

Ach

S malakology na Slovensku to bylo víno, věda, zpěv. Slovenští kolegové jsou charisma samo, ach. Příroda, ach. Polopenze taky ach, ne že by to bylo tak strašně dobrý, ale týden nevidět sporák, to jednu potěší. Klidný Hospodář ve svém živlu, ach, neuvěřitelně skoro oplácaný a samozřejmě kompetentní. Trojhlasy, třikrát ach, miluju Bernešku, Jitku, Tomáše, všechny.

A mezitím doma pršelo a svítilo sluníčko a teď tu všechno je. Maliny, rybíz, angrešt, josta, třešně, višně, všude visí zelené obrovské hrozny, první cuketa obrovská jak dělo. Šoupla jsem ji do trouby s novým česnekem a běžela za hladovými oddělky. Marijapanno, fakt všechny matky kladou, sakra nádhera ach.

Jestli je to těma meditacema, motivační literaturou, Šárkou Volnou nebo tím vším dohromady, nějak se mi krásně zkonsolidoval život. Děkuji a očekávám to nejlepší!