sobota 3. února 2007

Den smrtelné únavy s happyendem

Již třetí den jsem s mrňousem bez mužovy pomoci, ve čtvrtek přišel v noci a v pátek odjel na vandr (i ti nejlepší si občas zaštěrkují, řekl Paul Mc Courtney). Odpoledne jsem se vrátila z procházky v očekávání návštěvy mého prabývalého a jeho současné, s nimiž čas od času zajdu k společné spokojenosti na vínko. Na malého lezly prdíky, já byla ráda, že stojím, nedovedla jsem si představit, jak zvládnu ještě konverzovat. Ovšem to jsem ještě pořádně neznala Márvovu Janu, šumná děvčina se zkušenostmi s výchovou velmi mladších sourozenců dvojčat uvařila pro všechny čaj, chopila se mimina a já dvě hodiny jen seděla v křesle, řvala smíchy a naprosto nadšený mimís si užíval tetiny budliky. Když odcházeli, občerstvena jsem vstala z křesla, děkovala a prosila o další brzkou návštěvu. Znavený mimís vzápětí usnul. Jestli tohle ještě někdo umíte, sem s Vámi!

Komentáře: 5:

Blogger Hanka Kl. řekl...

Dodatek: No, nikdo jiný než Jana takovou šanci být skvělý asi ani neměl, protože jsem mimíse vlastně skoro nikomu nedovolila ani pochovat...

3. února 2007 20:38  
Blogger Blažena řekl...

Mám zkušenosti s neteří a synovcem. Umim se na ně skvěle šklebit. Dostanu taky čaj, když si ho uvařím?

5. února 2007 14:00  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Dostaneš. Hele, přestaň o tom mluvit a udělej to! :-)

5. února 2007 16:51  
Anonymous Cífka řekl...

Umím, teda, myslím :-) V neděli jsem tam a svoje škleboně nechám jiným.

5. února 2007 20:50  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Výborně! Těším! Zjišťuju, že máme spoustu hodných tet, třeba Hanička mě ještě nikdy na procházce nenechala tlačit kočárek! Jednou o vás všech napíše můj syn, t.č. slavný spisovatel, román Všechny mé tety U kříže 13...

7. února 2007 20:53  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka