Den smrtelné únavy s happyendem

Již třetí den jsem s mrňousem bez mužovy pomoci, ve čtvrtek přišel v noci a v pátek odjel na vandr (i ti nejlepší si občas zaštěrkují, řekl Paul Mc Courtney). Odpoledne jsem se vrátila z procházky v očekávání návštěvy mého prabývalého a jeho současné, s nimiž čas od času zajdu k společné spokojenosti na vínko. Na malého lezly prdíky, já byla ráda, že stojím, nedovedla jsem si představit, jak zvládnu ještě konverzovat. Ovšem to jsem ještě pořádně neznala Márvovu Janu, šumná děvčina se zkušenostmi s výchovou velmi mladších sourozenců dvojčat uvařila pro všechny čaj, chopila se mimina a já dvě hodiny jen seděla v křesle, řvala smíchy a naprosto nadšený mimís si užíval tetiny budliky. Když odcházeli, občerstvena jsem vstala z křesla, děkovala a prosila o další brzkou návštěvu. Znavený mimís vzápětí usnul. Jestli tohle ještě někdo umíte, sem s Vámi!