pondělí 25. června 2007

Jak jsme nepodali příkrm

Slíbila jsem Erýskovi, že v pondělí dostane svou první mrkvičku. Očekávala jsem totiž balík z biobchodu. Hodný pošťák pan Zajíc balík donesl až do domu, bylo v něm všechno - až na tu mrkev. Nějak se jí k nám asi nechtělo. Slib je slib, řekla jsem si, a vyrazila s Erýskem na Anděl do Rozmarýny pro biomrkev. Po cestě jsme potkali dlouho nepotkanou Ladu a domluvili výlet na koncert Hradního Dua. V Rozmarýně jsme potkali pana Rozmarýnmana a dlouze pohovořili o tom, že on ví, proč dělá holčičky, a já že vím, proč mám chlapečka, a že mužský element musím sehnat, neb to bez něj nejde. Než jsme se doklepali domů, byl Erýs tak znaven, že popil mléka a usnul. No a pak už byl strašný šrumec, jedna návštěva za druhou a kdo ví, kdy odjedou, takže kdo by v tom zmatku podával mrkvičku...
PS: Prozatím jsem ji několikrát zodpovědně ochutnala, sladká jako med, snad mu nějaká zbyde na den, kdy toho šrumce nebude tolik.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů