Sladké oříšky a víno

Dnešní dopoledne bylo nabité a úspěšné. Jsme o bezmála 300Kč lehčí, ale ve středu bude mít Erýsek vlastní pas. (Pasík? Přece nedají miminkům stejně velký pas jako normálním lidem...). Úředníci sociálního a jiných odborů na Praze 5 jsou skvělí, tímto je veřejně chválím (a těch 150 korun jim přeji). A nejlepší byl mladý pan fotograf, který tam byl první den a hned takový špek, jako je focení pana sedmiměsíčního. Na pasové fotografii totiž nesmí být otevřená ústa (vysvětlete to miminu), hlava ukloněná ke straně (vysvětlete to miminu) ani ruce či tělo maminky (vysvětlete to nesedícímu miminu). Na čtvrtý pokus to bylo tam a vítězně jsme odcházeli (125 Kč, prosím).
S tímto zjevným úspěchem jsme se však nespokojili a odebrali se do Justičního paláce na náměstí Kinských. U vchodu to bylo jak na letišti, taška do rentgenu, maminku prohlédli, ale stálo to za to, protože tam jednak mají perfektní zahradu s trávníkem pro miminka (asi si ten rentgen střihneme víckrát a budeme si tam chodit hrát) a druhak jsme se tam dozvěděli spoustu užitečných věcí o soudním řízení, které nás v dohledné době očekává. Já jsem jednala s o poznání méně příjemnou úřednicí (tímto ji veřejně nechválím), Erýsek sbalil pohlednou policistku.
Tolik práce hotové za slabé dvě hoďky! Rozhodla jsem se dále nevyčerpávat vařením a koupit si oběd v čínské restauraci. Zatímco jsme na něj čekali, Erýsek se s Číňany kamarádil. Donesli nám sladké oříšky a víno coby pozornost podniku. Moc se mi líbilo, že se Erýsek nad jejich jinakostí nepozastavil. Ale on se tuhle nepozastavil ani nad překrásným obrovským černochem v červeném, co se s ním bavil v metru a cenil na něj bělostné zuby. Jsem hrdá, že není xenofobní.