pátek 7. září 2007

Jak nám nešlo o život

Šlo o to druhé. Erýs byl odpoledne jakýsi mrzutý. Na stěně neustále lezl k nástupu cesty, o kterou se maminka pokoušela celé odpoledne a nemohla se dostat přes třetí preso, hudral, kvíkal, nadával. Večer přišla kamarádka s bříškem a v družné konverzaci Erýs náhle zatlačil. A bylo to tam. V plence. Paráda, řekla jsem si, chlapci se uleví. Pro jistotu jsem ho podržela nad umyvadlem, nezůstal-li tam ještě nějaký prdík. Po chvíli bylo jasné, co všechno tam ještě zůstalo. Pak Erýs kopl do mýdla a přidal je na hromádku i s mističkou. Omyla jsem syna, položila ho na zem, pak mýdlo, mističku, umyvadlo, ponožku a spokojený nahatý Erýsek cestou do kuchyně ještě něco utrousil. Kamarádka ovládla těhotenskou nevolnost a uklidila, zatímco jsem opatlance sprchovala. Pak šel spát. Po půlhodině veliký nářek, v náručí se několikrát zakroutil a prásk, prásk, šla jsem přebalovat. V plence byla nálož úctyhodná i pro dítě, které poslední půlhodinu netrávilo čas tím, čím Erýsek. Noc ještě neskončila, jsem v pozoru. A příště budu mističku s bylinkovým máslem lépe hlídat, zřejmě mu ho za nehty uvázlo víc, než bylo zdrávo.

Komentáře: 0:

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domů