Jak nás vždycky někdo zachrání

Dnes například Erýska před maminkou. Maminka se v pekelné náladě už probudila. Ranní rodinná rutina ji nevylepšila. Ani nové hodiny přibité na zeď v ložnici. Ani megasnídaně zakončená pytlíkem čokoládových croisantů. Natož pak půlhodinová zácpa na Radlické, jízda v jednosměrce a čtvrthodinové hledání parkovacího místa na Smíchově. Pak to vypadalo, že se to zlepší, vytáhla si tři šestky v příjemné dámské společnosti, z toho jednu, na niž je hrdá. S ospalým Erýskem podnikla cestu zpátky a těšila se, jak doma po obědě společně usnou. Ouha, usnul už v kočárku cestou do auta. Při přesazování do autosedačky řev. Řval celou cestu do Jinonic, usnul tři minuty před domem. Při vyndavání z autosedačky se probudil - řev. Jakékoli pokusy ho uspat v postýlce, v kočárku, v náručí, u prsa- řev, řev, řev. Když už zvažovala, zda ho hodit do vany nebo hůř, zazvonil zvonek a přišla hodná sestřenka L. Kamsi ho odvezla. Sešli jsme se až na hřišti, kde si hrál s novými bábovičkami od sestřenky L. Já hostovala a jezdila na jednokolce, většinu výchovy obstarávala sestřenka L. Chvála sestřence L!