O drakovi, co měl svou sluji.

Byl žil jeden drak a ten měl pěknou sluji. Často z ní vylétal mezi lidi a že byl pohledný a inteligentní, všude ho rádi viděli a vůbec jim nevadilo, že je drak. Občas si navzájem nerozuměli, ale vždycky nakonec našli společnou řeč, drak se učil té lidské a lidi zase té dračí. Jednou si drak a lidé zase pekelně neporozuměli. Strašlivě zklamaný z té lidské sebranky, zalezl do sluje a dva dny nevylezl. Nietzsche by ho za to asi pochválil. Já si myslím, že udělal pěknou kravinu.