Jak mě vyhodil

S důvěrou jsem se ve dvanáctém týdnu těhotenství obrátila na svého gynekologa MUDr Starého. Jako vzdělaná skorodruhorodička notně máznutá alternativním přístupem jsem informovaná o rizicích používání ultrazvuku, obzvlášť v prvních měsících těhotenství. Poprosila jsem proto pana doktora, aby nám utz nedělal. Bránil se, vysvětloval mi, jak moc se mýlím. O bodech za použití sona pochopitelně ani ň. Mimo jiné pronesl i větu: "A jak mám bez toho poznat, jak je to staré?" Navrhla jsem mu starý dobrý výpočet dle data poslední MS či data početí. Odpověď: "Copak vy můžete vědět, kdy jste počala?" Divný, ale vím. :-)

Vypočítal a přistoupil k vnitřní prohlídce. Měl vztek a nebylo to právě šetrné. Perličku si ale schoval nakonec. Přestože "bez toho nepozná, jak je to staré", usoudil, že velikost dělohy neodpovídá dvanáctému týdnu a prohlásil, že se mu to nezdá. "Dítě může být mrtvé nebo poškozené, hrozí potrat, musím udělat ultrazvuk." Ne že bych nečekala jistou manipulaci, ale tohle bylo trochu moc. Ultrazvuk jsem s díky odmítla, úsměv statečně potlačila. Asi málo, můj pohledný mladý gynekolog zrudl až po kořínky načesaných kučer a pak mě vyrazil. "A dejte mi padesát korun za jednorázové zrcátko." (Mmch, pochybuji, že mu je pojišťovna neproplácí, v životě jsem od něj na tuto platbu nedostala doklad.)

Ještě jsem si vyslechla dobře míněnou masáž od sestřičky, která dospěla k názoru, že mi výpis  z dokumentace pro nového lékaře dělat nebude, protože stejně za týden přijdu s prosíkem...

... za týden jsem spokojeně vycházela z ordinace sympatické starší gynekoložky, která i bez utz usoudila, že je všechno v pořádku a můžu si užívat krásy druhého trimestru. Tak si užívám.