neděle 6. září 2009

První kapitola

Až budu jednou hodně ke stáru spisovat příběh svého pohnutého života, vezmu to pohledem sousedky J, čistě proto, aby to bylo formálně zajímavější.

Kapitola první:

Motto: Když Pán rozdával emoční inteligenci, J si právě podruhé stoupala do fronty na smysl pro zodpovědnost.

Nedělní poledne, zdravě se stravující J dává na stůl špenát, manžel poslušně krmí synka lžičkou, starší dcera, už celkem kompenzovaná poté, co ji odsunuli na druhou kolej po bratrově narození, si v pokojíčku hraje na slevy, vystřihuje si je z etiket od Dobré vody, jablko se drží blizoučko pod rodnou korunou.

Svobodná matka odnaproti se vrátila z procházky, má dva kluky a ten starší na schodech skoro vždycky ječí. J se už ze zvyku nalepí na kukátko a zkontroluje její doprovod. Ženská. Včera to byl chlap, menší, pihatej, to asi taky nebyl brácha. Dveře zaklapnou a po chvíli se intenzita jekotu zvyšuje nad obvyklou provozní míru. A nepřestává. Odemyká na chodbu a manžel překvapeně vzhlédne od misky s biostravou. Jdu k sousedům, odpoví na nevyslovenou otázku a je pryč.

Zazvoní a vykouzlí na tváři úsměv sousedské solidarity. Otevře ta cizí ženská, sousedka a řvoun jsou v koupelně. Všude plno vlasů a holicí strojek zapnutý na 6mm ještě vrčí. Kluk hystericky vzlyká: "Chci je nechat růůůst!" J zabere mimickými svaly ještě víc do šířky a nad obyčej vtipně ohlásí: "Ahoj, byla tu dnes za tebou sociálka!"

"To je blbej fór, sousedko," odtuší suše svobodná matka, která, zřejmě po probdělé noci u mladšího, vypadá o dost hůř než obvykle (J v jejím rádoby optimistickém vzhledu vysledovala jistý cyklus, ráno na procházku vychází s úsměvem na rtech a na děti vlídně ševelí. Na oběd se vleče jednak pokaždé v jinou hodinu, co je to za mámu, nemá žádnou zodpovědnost, chudery děti by měly mít nějaký režim, a navíc už staršímu jekot často oplácí). Dál se věnuje řvounovi a s J zjevně už nehodlá ztrácet čas. Ta druhá ženská se tváří, jako by tam J byla přebytečná.

Doma se dělí o dojmy s manželem. Jinak je to hodný kluk, poslušný a makavý, ale dneska s ní bůhví proč nesouhlasí. Co tam lezeš, prý. Po půlhodině se jí to rozleží, i ona je hodná holka, vezme do ruky dvě jakžtakž zachovalé hračky pro řvouna a znovu zvoní. "Nedotkla jsem se tě nějak?" "Ale ne, měla jsem jen plný ruce práce, jak je?, už zase ostentativně optimistická svobodná matka, asi si mezi tím stihla dát kafe, povídala tuhle, že už bez něj moc nefunguje. Kafe není zdravé, J jí to říkala. Vlastně je ta sousedka docela milá, ti chlapi dneska taky nemají žádnou zodpovědnost.

Komentáře: 8:

Anonymous cifka řekl...

hmmmm

6. září 2009 15:37  
Anonymous Anonymní řekl...

a vis, ze jsem si nedavno rikala, ze tva biograficka proza by mohla byt dost zajimava? :-)
mozna bys ji mohla napsat driv!

iva

6. září 2009 17:03  
Anonymous Anonymní řekl...

to musi byt fakt sousedka k pohledani ;-)

zuzka

6. září 2009 18:37  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Zuzko, už tu o ní párkrát bylo... Jinak jsou tu všichni úžasní a i ona sama je fakt hodná, jen EQ má asi jako já po absolvování základky, Cífka by mohla vyprávět... :-)

Aiwo, nestraš, vždyť já teprve začínám žít!

6. září 2009 19:41  
Anonymous Anonymní řekl...

roman na pokracovani!
iva

7. září 2009 8:01  
Anonymous spoon řekl...

s tema frontama to bylo vtipny :)

7. září 2009 16:25  
Blogger Hanka Kl. řekl...

(blush)

7. září 2009 19:52  
Blogger Hanka Kl. řekl...

(blush)

7. září 2009 19:52  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka