Jak mi praskaly nervy

Byla tu milá návštěva a já se nevyspala do sytosti. Stálo to zato, ale po obědě to na mě nějak dolehlo. Chtěla jsem načerpat síly rychlým spánkem, jenže Erýsek nutně potřeboval péct sušenky. Tušila jsem, že dělám chybu, ale vyhověla jsem mu. Při posledním plechu to přišlo - nálada pod psa, všechno marnost nad marnost, protivný odstavenec a protivná odstavená megaprsa. Erýsek o něco slušně poprosil a já na něho houkla. "Erýsku, nejsem na baterky, jo?!!"

"Nejsi, maminko, ty jsi přece normální."

(No, dejme tomu. Nakonec to tu zachránil velkej, já se půlhodinku procházela po sídlišti a večer skončil idylicky. Zítra jedeme za Hospodářem, dobře, že jsem si záchvat nevrlosti už odbyla. Co kdyby mě pak nechtěl?)