Předjaří v dobrém i zlém

Dneska cestou z Křivenic do Phy bylo vidět zeleno, ozim už je venku. Keře a stromy už taky pomalu nabírají. A mně to přišlo až líto, protože tohle období holých stromů, co právě končí, se mi strašně líbilo, s Hospodářem. Učila jsem se poznávat stromy podle tvaru koruny, větví, barvy haluzek, postavení pupenů. Ani jsem se nestihla jako jiné roky zoufale těšit na to, až přijde to opravdové jaro, sytá zelená, pod kterou zmizí jarní aspekt (ne už bukového, Štěpánko, snoubenko z nejmilejších, ale) lužního lesa - sněženky, bledule, dymnivky - a nastoupí kopřivy.

A taky teda to míň dobré, choroby ve všech podobách u většiny členů patchworkové rodinky, strach z tajemného čehosi v prsu, naštěstí už zažehnaný, uši, krky, zuby, blitíčko, blití, blití, blitíčko. Sluníčko to vypálí.