Ruda slaví

Před rokem, zhruba v čase, kdy toto píšu, jsem se vyhřívala na jarním sluníčku na dětském hřišti Žvahov a počítala intervaly mezi kontrakcemi, jestli už jako mám začít plašit a přesouvat se do Vrchlabí. Před sebou nádherný den plný silných zážitků.

Rudík svépomocí snědl misku smetanopiškotového dortíku, chlapík fotil, fotky dodám. Není to pro slabé povahy. Když mu chtěl misku odebrat, že už nemůže a že si rozbalí dárečky, Ruda se zlobil, až se mu klepaly ruce. Pak, už čistého, si jej znovu vyfotil nad balíčky. Bez trička. Fotku snad raději nedodám, ta už vůbec není pro slabé povahy, bože, to je macek. Spokojeného u táty na klíně s hračkami už ho nefotil nikdo, tak si to představujte.

A odpoledne oslavy pokračují, zakoupíme s Hospodářem strom a konečně endlich zakopáme tu placentu, co jsem před rokem zamraženou nafasovala při odchodu z porodnice.