Polsko aneb Erýsek Lubinovi
Jedeme z Mělníka do Křivenic. Blížíme se k ceduli a já si s úlevou (na tím, že to zase jednou bylo bez ztráty jediného bodu) povzdechnu: "Paráda, klucí, jsme doma."
E: "Nejsme doma, jsme v Polsku."
M: "To není Polsko, to jsou Křivenice, miláčku."
E: "Přejelas, to je Polsko, hehehe!" Jiskřičky v očích, strašná sranda, jsme v Polsku, prostě.
Míjíme bagr a cizí země jsou zapomenuty. Řešíme ho, dokud nezaparkujeme před vraty. Náhle Erýsek vzhlédne k chladicí věži, dominantě to našeho nového bydliště a udiveně praví:
"Hele, mami, to je nějaká polská elektrárna!"
E: "Nejsme doma, jsme v Polsku."
M: "To není Polsko, to jsou Křivenice, miláčku."
E: "Přejelas, to je Polsko, hehehe!" Jiskřičky v očích, strašná sranda, jsme v Polsku, prostě.
Míjíme bagr a cizí země jsou zapomenuty. Řešíme ho, dokud nezaparkujeme před vraty. Náhle Erýsek vzhlédne k chladicí věži, dominantě to našeho nového bydliště a udiveně praví:
"Hele, mami, to je nějaká polská elektrárna!"
vystavil Hanka Kl. v
19:33
Komentáře: 4:
Držím smutek, smát se budu až příští měsíc.
L
Tak na polskou elektrárnu koukáme z chajdy bohužel my ;-)
My koukáme na Temelín. Všude je něco.
My máme také jednu chladící.....a k tomu dva komíny, bude mi po ní smutno až ji zakryje rozkvétající třešeň...:-)).
Beruška
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka