úterý 13. dubna 2010

Polsko aneb Erýsek Lubinovi

Jedeme z Mělníka do Křivenic. Blížíme se k ceduli a já si s úlevou (na tím, že to zase jednou bylo bez ztráty jediného bodu) povzdechnu: "Paráda, klucí, jsme doma."

E: "Nejsme doma, jsme v Polsku."
M: "To není Polsko, to jsou Křivenice, miláčku."
E: "Přejelas, to je Polsko, hehehe!" Jiskřičky v očích, strašná sranda, jsme v Polsku, prostě.

Míjíme bagr a cizí země jsou zapomenuty. Řešíme ho, dokud nezaparkujeme před vraty. Náhle Erýsek vzhlédne k chladicí věži, dominantě to našeho nového bydliště a udiveně praví:

"Hele, mami, to je nějaká polská elektrárna!"

Komentáře: 4:

Blogger Tata řekl...

Držím smutek, smát se budu až příští měsíc.

L

15. dubna 2010 10:29  
Anonymous tutu řekl...

Tak na polskou elektrárnu koukáme z chajdy bohužel my ;-)

15. dubna 2010 18:41  
Anonymous Henri řekl...

My koukáme na Temelín. Všude je něco.

16. dubna 2010 22:27  
Anonymous Anonymní řekl...

My máme také jednu chladící.....a k tomu dva komíny, bude mi po ní smutno až ji zakryje rozkvétající třešeň...:-)).
Beruška

25. dubna 2010 21:57  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka