úterý 4. května 2010

O potírání depky

Často jsem tu upadala do deprese, hlavně v slunečných dnech, neb skály mám půlhodinu za barákem, ale drastický nedostatek tahačů.

V sobotu ráno jsem div neplakala, protože dlouho a několikrát domlouvaná akce Skály u Malešova zase padla, tentokrát pro hustý déšť. Na Kokořínsku ale ani kapka a bouldrové závody LK Mělník. Tak jsem nastoupila a seznámila se a užila si a děti si zalezly a Hospodář je vytlačil do kopce a pohlídal a já jsem šťastná jak blecha.

Jsou ti boulderisti ale divní patroni. Proč do všeho nalézají z lehu?

Komentáře: 4:

Anonymous Anonymní řekl...

Preju at brzo najdes nejakeho schopneho tahace :-) Nesel by zaucit hospodar? Uplne te chapu, ja si jen predstavim ty super skaly co mas vsude okolo a pada na me deprese taky... Ja mam tady v okoli jen same bouldry a tomu kouzlu jsem zatim nepropadla ;-)

zuzka

5. května 2010 8:42  
Anonymous Henri řekl...

Půjčila bych Ti do party toho mýho. Slezl Kavkaz a kdesi cosi, ta jeho moc neleze (teda lezla by i, kdyby chtěla, ale nějak se v tom pachtění nenašla - při vší úctě - takže až tak moc neleze).
Akorát jste/jsme krapet z ruky.

5. května 2010 15:40  
Blogger Cífka řekl...

Já kdybych si lehla, tak usnu. :-D

Ale jinak, dobře ti tak!

5. května 2010 18:39  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Hospodář na to není, Zuzko, má naštěstí spoustu jiných skvělých dovedností. Třeba peče moc dobrej chleba.

Škoda přeškoda, Henri, beee.

Nenechali mě usnout, Cífko, bouldermatek bylo málo.

5. května 2010 19:09  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka