Traktát o mužné síle

Je tu kolem dětiček, domečku, políčka, loučky a sádku tak nějak pořád co dělat. Ale i když si moc nesedám, stejně si jedu ve svém typickém klidném rytmu, kterým jsem od dob puberty vytáčela maminku až - vlastně ji tím vytáčím dodnes. Dokud ovšem nepřijde ze zaměstnání (hehe) Hospodář a nevezme za práci. Najednou do mě něco vjede a makám jak fretka, hýřím nápady, co by se dalo vylepšit a dokonce je často i realizuju.

Fakt to není tím, že bych se před ním chtěla vytáhnout, na to už jsem moc stará a lenivá, abych dojímala muže svou pracovitostí. Nějak na mě přeskočí ta vůně testosteronu a najednou ji cítím. Sílu, mužnou. Nakažlivou.