středa 2. listopadu 2011

Depresivně a rychle.

Já mívala depky, radost vyprávět. Onehdá, když jsem čekala Ruďáka, jsem třeba měla depku čtvrt roku, než mi Šmídka naservírovala suché: "Tak už se na to vyser." Dobrá rada nad zlato, tak jsem se na to vysrala.

Dneska na mě zase padla jedna jak za starých časů. Dořvala jsem děti, trpným zamlklým výrazem potýrala muže a pustila se bez chuti do úklidu. Za hodinu jsem se nachytala, jak soustředěně zkouším vyloudit alikvoty na nápěv když jsem husy pásala.

Zkracujou se, zkracujou. Asi jak ten život zrychlil.

Komentáře: 6:

Anonymous Anonymní řekl...

mozna je to i pocasim..nevim, taky mam depky, 2 mesice pred porodem a navic mi zjistili tehotenskou cukrovku....ani panaka si dat nemuzu...tak se na to asi budu muset vy.rat :))))
E-liska

2. listopadu 2011 19:29  
Blogger Hanka Kl. řekl...

E-liško, s panákem s tebou cítím. A jinak - jak díš. Stav se. :-)

2. listopadu 2011 19:30  
Blogger Abia řekl...

Já se přidám, děvčata. Ale potom, co mi sdělil soused, že jim letos chcípají ovce a diagnóza je nedostatek slunečního svitu, není se čemu divit. Dneska jsem to tu seřvala všechno na jednu hromadu, unikl jen muž (nebyl doma). Tak ať je zítra líp!

2. listopadu 2011 21:51  
Anonymous Anonymní řekl...

Hanko, na Vás je úžasný to, jak jste opravdová a skutečná. Prostě někdy je člověk nahoře a někdy dole. Takový je život.

Věční optimisté, kteří tvrdí, že jde všechno zvládnout jsou někdy na zabití. A pesimisté jsou na tom podobně, ale z druhé strany.

Díky za Vaše blogování.
Veronika

3. listopadu 2011 8:18  
Anonymous Anonymní řekl...

depky jsou přeci tak inspirativní :-))jinak moc fajne počtení!
Marcela

3. listopadu 2011 10:29  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Děkuju :-)

6. listopadu 2011 20:43  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka