středa 25. dubna 2012

Píšu článek na pokračování...

... taková kompilace do začátku ekozahradničení pro Děti a my.


EKOZAHRADA

Zdravý, živoucí ostrov zeleně, kde je všechno v koloběhu, kvetoucí, voňavé a jedlé. Oáza klidu pro její dvounohé, čtyřnohé i stonohé obyvatele. Ekozahrada stojí svého majitele méně peněz, neprodukuje odpady, nepolyká chemii. Už ji chcete? Tak čtěte dál.

Současné zemědělství často připomíná spíše hydroponii, jen na suchu. Hlína se pořádně přeorá, napumpuje hnojivy, oseje, postříká, ještě jednou postříká a nakonec sklidí a pořádně přeorá. Správný ekozahradník má ale při své práci na mysli, že půda je především živá. Kromě organických zbytků, písku, vody a různých usazenin obsahuje špetka obyčejné hlíny taky miliony plísní a biliony bakterií, které neustále pracují s organickým i anorganickým materiálem a vdechují mu život. Drobné organismy, které nám nestojí za povšimnutí, se starají o to, aby měla půda strukturu. Rostliny (ano i plevely) vytahují kořeny vlhkost a živiny nahoru k povrchu a když odumřou, odevzdají svůj stavební materiál zpátky do koloběhu. Křehkou rovnováhu snadno naruší necitlivé zásahy zvenčí, třeba anorganická hnojiva z továren.

Jak se starat o půdu

Nejdůležitější je udržet (nebo navrátit) půdě vlhkost a humus. Pomůžou nám takové sprosté venkovské věci jako je hnůj, kompost a sláma. Pokud se v okolí vašeho domu chovají koně, ovce a podobná zvířátka, nic nedáte za optání a nejspíš si odvezete pořádnou hromadu do začátku. Pozor na čerstvou mrvu, rostlinám by mohla ublížit, hnůj by měl být rok odleželý.
            Když si vyrábíte vlastní kompost, vytváříte z vaší zahrady takový trvalý a samoudržitelný systém v malém. Kompost dokáže valnou většinu vašich organických zbytků přeměnit v krásně kyprou úživnou zeminu, stačí ho správně založit. Umisťujeme jej do stinného kouta, aby si udržel vlhkost. Dno neizolujeme od země, aby se ta správná mikrozvířátka dostala dovnitř, jako ochranu proti nežádoucím tvorům, třeba krysám, použijeme pletivo. Stěny stavíme pokud možno prodyšné, aby měl dovnitř přístup vzduch. Snažíme se míchat hrubší a jemnější materiály, dobré je přihodit několik kbelíků hlíny, aby se vrstvy naočkovaly půdními mikroorganismy. A pak už se věci dějí samy, kompost polyká listí, plevel, zbytky z kuchyně a odměňuje se kvalitním substrátem bohatým na živiny.
            Sláma (nebo listí, posekaná tráva, vytrhaný plevel bez semen, ale i nepotištěné kartony nebo dokonce staré vlněné koberce) slouží ekopěstiteli jako mulč. Navrstvený kolem rostlin udržuje v půdě vodu, brání růstu plevelů, udržuje mikroklima, pomalu se rozkládá a obohacuje zem o částečky humusu. Usnadňuje péči o plochy, které by vydané na pospas suchu a plevelům potřebovaly spoustu pozornosti a práce.

Jak vyplít mulčem

            Pořádné zamulčování je geniálním pomocníkem při zakládání nových záhonů na doslova zelené, třeba i pýrem zarostlé louce. Pokud máte k dispozici hnůj, můžete ho rozsypat na vytyčenou plochu. Přikryjte celý záhon kartony (k dispozici třeba v obchodním domech, autorce toho článku se osvědčily cykloobchody, tam mají zbytečných obalových materiálů v ideálně rozlehlém formátu spousty), pokud máte kompost, hoďte ho na kartony a bohatě pokryjte slámou. Po půlroce se pod to můžete podívat, plevel bez přístupu slunce až na výjimky zahynul, kartony se rozkládají, země hladově polyká tlející spodní stébla a mezi tím se červenají šťastné žížaly. A ani ten půlrok nemusí být planý, už v den dokončení můžete sázet. Do vrstev mulče prorazíte díry na zasazení stromků, keřů nebo trvalek, když do slámy strčíte tu a tam hrst hlíny, můžete sít dýně nebo cukety a už na podzim sklízet bohatou úrodu.
           
Na plevel lopatkou nebo filozoficky

            Když se vrstvou mulče přeci jen prodere něco, co jste na dané lokalitě neplánovali, nabízí se vám v zásadě dvě možnosti. Plevel můžete ekologicky zlikvidovat. Prostě ho vyrýpnete a dáte na kompost. Nebo ho utrhnete a dáte králíkům, slepicím, kozám. Postup můžete s dorůstáním libovolně opakovat a jako vedlejší produkt získáte maso, vejce a hnůj. Dokonalé.
            Druhá možnost spočívá v popření plevele. Plevel přestane existovat a získáte takzvanou doprovodnou rostlinu. Ta zaručuje, že se vaše zelí nebude nudit v monokulturním řádku, ale bude těžit z biodiverzity ve své bezprostřední blízkosti. Doprovodná rostlina jinak voní, může tedy snadno zmást škůdce. Takový pýr nebo bodlák svými kořeny prorážejí chodby do zhutnělé půdy a tím ji provzdušňují. Je to všechno o pohledu na věc a pokud se vám navíc podaří přesvědčit tchyni, že ta zahrada není zpustlá, ale ekologická, pocit zadostiučinění se určitě dostaví.

V příštím článku se dostaneme od půdy k tomu, o co nám jde především. K jedlým rostlinám a ekologické péči o ně.



Box:  www.ekozahrady.com – asi nejslavnější ekozahradnický web u nás
          www.permaweb.cz – fórum pro trvale udržitelné zahrady a svět vůbec
          www.prirodnizahrada.cz – jedlá krása v rukách jedné ženy
                       
                       

Komentáře: 10:

Anonymous ET řekl...

Chci zahradu. Čím víc čtu tvé články, a tenhle obzvlášť, chci zahradu.

26. dubna 2012 12:14  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Udělej si výlet, ET, což?

26. dubna 2012 14:19  
Anonymous Anonymní řekl...

Chachá, lákala šakala noci té kouzelné na polní brigádu :-)
bobek

26. dubna 2012 15:19  
Blogger Hanka Kl. řekl...

O práci jsem nic neříkala, nepředjímej, zrádný kamaráde! :-)

26. dubna 2012 15:24  
Anonymous Anonymní řekl...

Já už zahradu mám a třetím rokem se snažím permakulturnit. Bohužel u toho bojuju s manželem echt zemědělcem staré školy. Co to jen dalo práce, přesvědčit ho, že vysadíme pár stromů mimo řady... Ale pomaloučku, polehoučku. Článek je úžasný, těším se na pokračování a opět mi vlil zemědělskou energii do žil!!!! Tu si sem chodím doplňovat pravidelně, díky, Lenka

26. dubna 2012 18:29  
Anonymous Anonymní řekl...

Ty Hani, mě se v tom ukázkovém mulči (kartóny, sláma) strašně přemnožili slimáci. Přitom všude kolkolem džungle veliká, aby v ní mohla být ta protislimáčí diverzita. Parchanti sežrali úplně všechno. Zkoušela jsem permakulturně vycvičit psa a kočky, aby žrali slimáky, ale nechtěj. Nakonec mi ten mulč zespoda prolezlej slimákama zvrchu ještě přerostl propojeným kobercem mochny plazivé, která je bohužel nejedlá. Permakulturně jsem se na to vykašlala a nechala to být. Letos jsem se na to znovu podívala a říkám si, zkusím to znovu a jinak. Ale jak? (Slimáci už se vylíhli.) Nějaká rada?
Kea

26. dubna 2012 18:50  
Anonymous ET řekl...

To víš, já si udělám výlet a pak se mnou bude v Praze k nevydržení :-)

27. dubna 2012 12:40  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Keo, co zkusit ty indické běžce? Jinak se osvědčily i kupičky plevele, mají ho ovadlý strrašně rádi, tak je na něm snadno posbíráš. A pak samozřejmě za kuropění a při večerní rose hurá na ně!

1. května 2012 20:49  
Blogger Markét řekl...

Slyšela jsem homeopatický recept. Slimáka "rozpustit", naředit a pokropit záhon nebo aspoň okolí. Prý to pomáhá. Docela bych ráda to zjistila, leč nemám kde... Třeba to někdo zkusí..?
Markéta

4. května 2012 10:47  
Blogger Hanka Kl. řekl...

No neblbni, to je teda síla.

5. května 2012 9:18  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka