Píšu článek na pokračování...

... taková kompilace do začátku ekozahradničení pro Děti a my.

EKOZAHRADA

Zdravý, živoucí ostrov zeleně, kde je všechno v koloběhu, kvetoucí, voňavé a jedlé. Oáza klidu pro její dvounohé, čtyřnohé i stonohé obyvatele. Ekozahrada stojí svého majitele méně peněz, neprodukuje odpady, nepolyká chemii. Už ji chcete? Tak čtěte dál.

Současné zemědělství často připomíná spíše hydroponii, jen na suchu. Hlína se pořádně přeorá, napumpuje hnojivy, oseje, postříká, ještě jednou postříká a nakonec sklidí a pořádně přeorá. Správný ekozahradník má ale při své práci na mysli, že půda je především živá. Kromě organických zbytků, písku, vody a různých usazenin obsahuje špetka obyčejné hlíny taky miliony plísní a biliony bakterií, které neustále pracují s organickým i anorganickým materiálem a vdechují mu život. Drobné organismy, které nám nestojí za povšimnutí, se starají o to, aby měla půda strukturu. Rostliny (ano i plevely) vytahují kořeny vlhkost a živiny nahoru k povrchu a když odumřou, odevzdají svůj stavební materiál zpátky do koloběhu. Křehkou rovnováhu snadno naruší necitlivé zásahy zvenčí, třeba anorganická hnojiva z továren.

Jak se starat o půdu

Nejdůležitější je udržet (nebo navrátit) půdě vlhkost a humus. Pomůžou nám takové sprosté venkovské věci jako je hnůj, kompost a sláma. Pokud se v okolí vašeho domu chovají koně, ovce a podobná zvířátka, nic nedáte za optání a nejspíš si odvezete pořádnou hromadu do začátku. Pozor na čerstvou mrvu, rostlinám by mohla ublížit, hnůj by měl být rok odleželý.

            Když si vyrábíte vlastní kompost, vytváříte z vaší zahrady takový trvalý a samoudržitelný systém v malém. Kompost dokáže valnou většinu vašich organických zbytků přeměnit v krásně kyprou úživnou zeminu, stačí ho správně založit. Umisťujeme jej do stinného kouta, aby si udržel vlhkost. Dno neizolujeme od země, aby se ta správná mikrozvířátka dostala dovnitř, jako ochranu proti nežádoucím tvorům, třeba krysám, použijeme pletivo. Stěny stavíme pokud možno prodyšné, aby měl dovnitř přístup vzduch. Snažíme se míchat hrubší a jemnější materiály, dobré je přihodit několik kbelíků hlíny, aby se vrstvy naočkovaly půdními mikroorganismy. A pak už se věci dějí samy, kompost polyká listí, plevel, zbytky z kuchyně a odměňuje se kvalitním substrátem bohatým na živiny.

            Sláma (nebo listí, posekaná tráva, vytrhaný plevel bez semen, ale i nepotištěné kartony nebo dokonce staré vlněné koberce) slouží ekopěstiteli jako mulč. Navrstvený kolem rostlin udržuje v půdě vodu, brání růstu plevelů, udržuje mikroklima, pomalu se rozkládá a obohacuje zem o částečky humusu. Usnadňuje péči o plochy, které by vydané na pospas suchu a plevelům potřebovaly spoustu pozornosti a práce.

Jak vyplít mulčem

            Pořádné zamulčování je geniálním pomocníkem při zakládání nových záhonů na doslova zelené, třeba i pýrem zarostlé louce. Pokud máte k dispozici hnůj, můžete ho rozsypat na vytyčenou plochu. Přikryjte celý záhon kartony (k dispozici třeba v obchodním domech, autorce toho článku se osvědčily cykloobchody, tam mají zbytečných obalových materiálů v ideálně rozlehlém formátu spousty), pokud máte kompost, hoďte ho na kartony a bohatě pokryjte slámou. Po půlroce se pod to můžete podívat, plevel bez přístupu slunce až na výjimky zahynul, kartony se rozkládají, země hladově polyká tlející spodní stébla a mezi tím se červenají šťastné žížaly. A ani ten půlrok nemusí být planý, už v den dokončení můžete sázet. Do vrstev mulče prorazíte díry na zasazení stromků, keřů nebo trvalek, když do slámy strčíte tu a tam hrst hlíny, můžete sít dýně nebo cukety a už na podzim sklízet bohatou úrodu.

           

Na plevel lopatkou nebo filozoficky

            Když se vrstvou mulče přeci jen prodere něco, co jste na dané lokalitě neplánovali, nabízí se vám v zásadě dvě možnosti. Plevel můžete ekologicky zlikvidovat. Prostě ho vyrýpnete a dáte na kompost. Nebo ho utrhnete a dáte králíkům, slepicím, kozám. Postup můžete s dorůstáním libovolně opakovat a jako vedlejší produkt získáte maso, vejce a hnůj. Dokonalé.

            Druhá možnost spočívá v popření plevele. Plevel přestane existovat a získáte takzvanou doprovodnou rostlinu. Ta zaručuje, že se vaše zelí nebude nudit v monokulturním řádku, ale bude těžit z biodiverzity ve své bezprostřední blízkosti. Doprovodná rostlina jinak voní, může tedy snadno zmást škůdce. Takový pýr nebo bodlák svými kořeny prorážejí chodby do zhutnělé půdy a tím ji provzdušňují. Je to všechno o pohledu na věc a pokud se vám navíc podaří přesvědčit tchyni, že ta zahrada není zpustlá, ale ekologická, pocit zadostiučinění se určitě dostaví.

V příštím článku se dostaneme od půdy k tomu, o co nám jde především. K jedlým rostlinám a ekologické péči o ně.

Box:  www.ekozahrady.com – asi nejslavnější ekozahradnický web u nás

          www.permaweb.cz – fórum pro trvale udržitelné zahrady a svět vůbec

          www.prirodnizahrada.cz – jedlá krása v rukách jedné ženy