Týden

Právě minulý. Byl pekelně rychlý a krátký, přijeli za námi z Prahy, z Vysočiny a taky z Francie, na kole. Dny byly slunečné a noci kratší, než by si orvaní rodiče představovali. Míhalo se tu 4-9 dětí a proměnlivý, ale vcelku nepoměrný počet dospělých. Viděla jsem kus světa, okolnosti mě vytáhly až do předaleké Roudnice. Všude je chleba o dvou kůrkách a pizza o jedné kulaté. Všem zúčastněným díky za to, moc.

Když to tu utichlo, vytáhla jsem si mezistěny, ořezala a nacvakala je do rámečků. Kluci byli při tom.

Nastříhala jsem oregáno, svázala do kytek a pověsila na půdu k lípě a kopřivám. Přála bych vám, spanilomyslné čtenářky, abyste tu mohly být a cítit tu vůni. Aspoň jednou. Podlomila by se vám kolena.