Dobrý muž v bílém kamionu

Honem honem jsem potřebovala do Beřkovic, na otočku. V osm patnáct ráno, čelní sklo ještě zamrzlé. Oškrabat, skočit za volant, šlápnout na to. Po pár desítkách metrech zase bílo, prostě to zamrzlo znovu. Netuším, kde je okraj silnice, zastavím a škrabu zas, ono to pořád zamrzá, zesiluju foukání, škrabu. Za mnou jak na potvoru staví obrovský bílý kamion. Z něj vystupuje vousatý blonďák a s kamenným výrazem v obličeji přistupuje k mému čelnímu sklu, oškrabe ho, oškrabe mi i okýnko spolujezdce. Já chvíli něco kuňkám, pán se jemně usměje, spíš tak pohne koutkem, kovboj hadr, a pak jedeme dál. Dík. :-)