Chutě

Tohle těhotenství je na chutě strašné. Vždycky dostanu na něco chuť, tak si dopřeju a pořídím si to a nakonec mi to stejně nechutná. Zhubla jsem kilo a vůbec jsem z toho příjmu potravy taková otrávená. Do té doby, než za vraty zahlaholil Tuček, že mi přivezl ty kozy. Krůtí prsa z biofarmy, tedy, abychom byli přesní. Já jsem se iracionálně rozzářila jak měsíček na hnoji a nejen proto, že mám Tučka ráda. Zářila jsem na ta prsa. Hodila jsem je na stůl s jasným záměrem nakrájet nudličky na čínu a řízky na závitky. Kousíček jsem ochutnala, věděla jsem, že syrové v těhu nesmím a že bych jako fakt neměla, jenže se tomu prostě nedalo čelit a najednou ve mě bylo dvacet jemně osolených deka jako nic. Ze zbytku jsem udělala rodině tu čínu. Na řízky mělo dojít v neděli. Nakonec z nich bylo kari se spoustou zeleniny a lehkým nádechem masové chuti, protože jsem je děsně nenápadně vytahovala z ledničky a ořezávala jim okraje. Od té doby tu po nich fňukám a vyhlížím Tučka s další dodávkou.