Vývojový skok II

Pokaždé, když se vrátíme od našich, přichází vývojový skok. Tentokrát se mladej rozpovídal a naučil se cucat si palec (teda palec a půl pěstičky). Bodejť by se nerozpovídal, když děda s babičkou nejsou líní si s ním povídat třeba tři hodiny v kuse (což po umdlévající matce nikdo nemůže chtít :-) )
Prarodiče usoudili, že pro vnuka jen to nejlepší a nakoupili sadbu brambor a semínka mrkve, brokolice a podobných zelených (hehe, po kom že mám ty sklony k bio jídlu, jo? Jenže taky k pojídání slaniny v množství mnohonásobně překračujícím evropský průměr...).
Erýsek musí cvičit, protože je křivej doprava. Cvičení nesnáší, bere ho jako omezování svobody pohybu a řve, jako bych mu lámala hlavu (ono se mu teda nedivím, protože mu tu hlavu trošku lámu a ješta ho přitom tlačím malíkovou hranou do žeber, kde je podle pí fyzioterapeutky přes mimina reflexní zóna).