Básničky
Prosím, naučte mě nějaké básničky, Povídám, povídám pohádku už Erýs zná a miluje, včera jsem zkusila Princezničku na bále a něco mé vlastní zoufalé momentální tvorby, ale večery jsou dlouhé...
vystavil Hanka Kl. v
07:31
Komentáře: 7:
Obratem posílám sadu básniček jako doc. a doporučuji nakoupit několik obrázkových knih s říkadlama, přijdou za tři měsíce vhod a zatím se je stihneš naučit zpaměti. U nás vedou ty ilustrované Adolfem Dudkem.
Někteří naši synové a nejmladší dcery závidí Erýskovy špeky na rukách :-)
Jednou jsem svým nebohým prťavým synovcům vyprávěla pohádku o Kůzlátkách, zamotala do toho Smolíčka Pacholíčka a s přesvědčivostí dospělého to dovedla až do smyšleného konce. Mimina si naštěstí nevšimli, že se teta směje sama sobě, odjeli na druhý konec světa a dali mi tak rok na zdokonalení. Čas brzo vyprší...
(a tak když budu shánět nějakou tu knížku pohádek, má u mně Erýsek taky jednu říkadlovou ;)
Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.
Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis:
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.
Dali prášek podle rady,
mraveneček stůně dál.
Celý den byl jako v ohni,
celou noc jen proplakal.
Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil: neplakej!
Pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.
Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop! a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.
Jak to bylo, pohádko?
Zabloudilo kuřátko!
Za zahradou mezi poli
pípá, pípá, nožky bolí.
Ve vysokém obilí
bude večer za chvíli.
"Povězte mi, bílé ovsi,
kudy vede cesta do vsi?"
"Jen se zeptej ječmene,
snad si na to vzpomene."
Kuře bloudí mezi poli,
pípá, pípá, nožky bolí.
"Pověz, milý ječmínku,
jak mám najít maminku?"
Ječmen syčí mezi vousy:
"Ptej se pšenic, vzpomenou si."
Kuře pípá u pšenic,
nevědí však také nic:
"Milé kuře, je nám líto,
ptej se žita, poví ti to."
Kuře hledá žitné pole,
ale to je dávno holé.
A na suchá strniska
vítr tiše zapíská:
"Vždyť jsi doma, za chalupou,
slyšíš? v stáji koně dupou,
kocour ve stodole vrní
a tvá máma za vraty
zob, zob, zobá bílé zrní
s ostatními kuřaty.
"Děkuji ti žitné pole!"
"Pozdravuj tam ve stodole!"
"Koho, milé políčko?"
"Zrno i to zrníčko!
Ať se ke mě z jara hlásí,
vychovám z nich nové klasy!"
A tak mámu za krátko
našlo také kuřátko!
A moje nejoblíbenější, ale nevím, jestli Erýskovi bude k něčemu.
Já jsem děvče okaté,
šatečky mám strakaté.
Vypadám v nich celičká
jak ta lesní pěnička.
Já jsem děvče okaté,
tvářičky mám buclaté.
Na nich jako z růže květ
a mě těší celý svět!
Teda já nemám slov! Děkuji!
tak Hani, neodolala jsem a musím se taky přidat.
Lukášovi oblíbené jsou:
1. Kutálí se ze dvora,
tákhle velká brambora.
Neviděla, neslyšela, že na ni
padá závora.
Kampak padáš závoro,
na tebe ty bramboro.
Kdyby tudy projel vlak,
byl by z tebe bramborák!
2. Hádali se popeláři,
která bába nejvíc váží,
ta, ta, ta, ta je nejvíc
bachratá!
3. Mařeno, Mařeno,
v pekle mají zavřeno.
A v nebi tě nechtějí,
zůstaň se mnou raději!
4. Na houpačkách holky piští,
kolem uší vítr sviští.
Janku, Janku, copak spíš?
Vyhoupni mě ještě víš,
do nebe, do pekla,
ráda bych ti utekla.
Snad se budou Erýskovi líbit:)
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka