Závodní krůty a svobodné matky

V mé rodné vesnici žil soused a ten choval krůty. Choval je silné slovo, prostě je měl. A milé krůty se o sebe staraly, jak uměly. Náš dědeček v sousední vesnici také choval krůty, podstrojoval jim, na řezačce kopřivy nadrobno řezal a míchal do krmení, aby se měly dobře. Výsledky jejich chovatelského úsilí byly arci odlišné - naší čtyřčlenné rodině k obědu stačilo jedno tlusté krůtí stehno, u sousedů mívali celou krůtu - štíhlou a šlachovitou. Posměšně jsme říkali, že sousedovic krůty jsou závodní.
A teď z jiného soudku: včera odpoledne jsem na (ten den již třetí a tříhodinové) procházce s Erýskem propadla malomyslnosti. Potkala jsem mnoho kočárů, avšak jen tři byly taženy maminkami, do zbytku byli zapřaženi dědečkové, otcové a babičky. U některých kočárků jsem za uplynulé týdny vypozorovala i jejich kombinace (dopoledne babička, k večeru tatínek a jiné). No a co, hrdě pohazuji sluncem vyšisovanou ofinou; příslušné maminky budou tlusté a neopálené. Jistě doma pasivně konzumují potravu a seriály, zatímco já jsem si během procházky stihla přečíst skoro celou Sedmou generaci. Jsem totiž outdoorová intelektuálka!:-)