Návrat do společenského života

Opět přijela skvělá a přezábavná teta Jana od Márva. I s Márvem. (Pro ty, kdo ho znáte: Márv zraje jako víno či dobré housle.) Erýsek se chechtal, až škytal. Když už nemohl, dostal napít a šli jsme ho uchodit v šátku na přilehlé pastviny. Pozorně poslouchal, co si povídáme, přesto nakonec ve slabé chvilce přihmouřil oko, sklonil hlavičku... a toho zlá matka využila a šup ho šátek přes hlavu a koukej spát. A tak jsem po roce zažila, co je to grilovat, popíjet, bavit se až do noci (v poslední době tedy čtvrt na jedenáct rozhodně za noc považuji). Erýs visel na břiše a chrupal, nevyrušili ho ani psi, dědečkovo vyprávění o osmnácti párech koní a záškoláctví, máminy hýkavé záchvaty smíchu, NIC! Kdybych ho po skončení akce nevysypala do postele, chrupal by tam dodnes. Z toho plyne, beru šátek a vyrážím na Meziploty!