Survajveři

Byli jsme skoro týden na horách. Nejdřív s Martinou, která mi byla velikou a neocenitelnou pomocnicí při výchově a zároveň se ve dvou dnech naučila brilantně běžkovat, poté ji vystřídal chlapík, pro kterého tatínek spřáteleného mimínka Báry prorazil vzletné označení "strejda táta".
Erýsek inspirován horským prostředím udělal první krok. Bářina babička tvrdí, že udělal dva, ale u toho jsem nebyla.
Sněhové podmínky nebyly ideální, přesto jsme ignorovali vzrůstající oblevu a každý den poctivě vyráželi. Z běžek jsme časem přesedlali na vodní lyže, protože z původně zasněženého rašeliniště v okolí božího Daru se stávala den za dnem propletenější delta divokého vodního toku. Poslední den jsme váhali, zda je ještě moudré ponořit se opět do jeho vln, Bářin tatínek na nás koukal a rozšafně pravil: "Já bych na běžky teda nešel. Ale vy jste ty survajveři..."

PS: Bluesky, bydleli jsme v hotelu Průmstav. Kdybychom bydleli ve stanu, bylo by tam rozhodně čistěji.