O mateřské lásce
Erýsek je už 14 dní větší či menší měrou nemocen. Kvíká ovšem stále stejnou měrou. Kvíká furt. Zajímavé je, že pouze v mé přítomnosti, hlídači si jej pochvalují coby správné dítko, s kterým je legrace. Leze mi to na mozek, pátrám po příčinách, vymýšlím nové výchovné přístupy.
Dnes tu byl náš táta a vesele si s vnukem hrál. Já šla na hřiště jezdit na jednokolce. Po půlhodině jsem se pustila plotu a pár metrů ujela. Štěstí.
Dnes tu byl náš táta a vesele si s vnukem hrál. Já šla na hřiště jezdit na jednokolce. Po půlhodině jsem se pustila plotu a pár metrů ujela. Štěstí.
vystavil Hanka Kl. v
19:33
Komentáře: 5:
Míša je také naprosto vzorné dítě jen pokud není na blízku maminka.To jí dohání až skoro k hysterii.Že by se nakazili nějakou stejnou chorobou na horách ;-)?
Háňo, ty draku, však mi spolu už nějakej ten výchovnej přístup vysmahnem! No ni?! %)
A naučíme se tu češtinu. Aj my, aj ja... %(
Ahoj Hani,
a nezarli takhle a nahodou Erys, mel te jen pro sebe a ted se o tebe musi delit.
Honzik na Honzu taky zarli a to je s nama od zacatku.
Kristyna
Marki, ne, že by mě to těšilo, ale těší mě to. Understood? :-)
Rammsteinisto, ano, ano, ano!
Kristynko, ano. Žárlí, truhlík.
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka