pátek 15. února 2008

O mateřské lásce

Erýsek je už 14 dní větší či menší měrou nemocen. Kvíká ovšem stále stejnou měrou. Kvíká furt. Zajímavé je, že pouze v mé přítomnosti, hlídači si jej pochvalují coby správné dítko, s kterým je legrace. Leze mi to na mozek, pátrám po příčinách, vymýšlím nové výchovné přístupy.
Dnes tu byl náš táta a vesele si s vnukem hrál. Já šla na hřiště jezdit na jednokolce. Po půlhodině jsem se pustila plotu a pár metrů ujela. Štěstí.

Komentáře: 5:

Anonymous Anonymní řekl...

Míša je také naprosto vzorné dítě jen pokud není na blízku maminka.To jí dohání až skoro k hysterii.Že by se nakazili nějakou stejnou chorobou na horách ;-)?

15. února 2008 21:02  
Anonymous Rozverný Rammsteinista R. řekl...

Háňo, ty draku, však mi spolu už nějakej ten výchovnej přístup vysmahnem! No ni?! %)

15. února 2008 23:19  
Anonymous rozverný rammsteinista r. řekl...

A naučíme se tu češtinu. Aj my, aj ja... %(

15. února 2008 23:20  
Anonymous Anonymní řekl...

Ahoj Hani,
a nezarli takhle a nahodou Erys, mel te jen pro sebe a ted se o tebe musi delit.
Honzik na Honzu taky zarli a to je s nama od zacatku.

Kristyna

16. února 2008 17:43  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Marki, ne, že by mě to těšilo, ale těší mě to. Understood? :-)
Rammsteinisto, ano, ano, ano!
Kristynko, ano. Žárlí, truhlík.

16. února 2008 20:18  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka