Kuchyně versus opravdu milované dítě

Každé ráno vstanu, jdu dát vodu na čaj a zanadávám, jaký je v kuchyni zase bordel. Přebalím Erýse do suchého, obleču a jdu mýt nádobí. Nemůžu jinak. Erýsek si chvíli s něčím hraje, pak jde vybrakovat špajzku, to ho zabaví na pár minut a za chvíli mi visí na noze. Mámo, věnuj se mi. A tak je to se vším. Asi na to jdu špatně.
Dneska jsem vstala, obešla spícího chlapíka a přehlédla nádobí jak širé lány. Vybalila kostky a šla stavět věže, které Erýsek spokojeně boural. K nevíře, i na to nádobí se pak našla klidná chvilka.