O motivaci

Chlapík celé dopoledne mohutně kutil v chodbě, tak jsme s Erýskem utekli na stěnu. Spřátelený o rok starší budoucí horolezec Ríša se s Erýskem dělil o odstrkovadla a jedl tatranku. Tu mé ekobiodítě samozřejmě nemůže. Dívalo se na Ríšu a přemýšlelo. Ríša byl lehce za půlkou a už očividně nemohl. Erýsek, do té doby příliš lenivý, než aby chodil, se vztyčil, několika rozvážnými kroky k němu došel, lahůdku mu sebral, nacpal si ji do úst a spokojeně poodešel. Stále po dvou! Na čtyři se spustil, až když měl ručičky i obličejíček pořádně opatlané od čokolády. Trocha prachu, magnézia, vlasů něžných horolezkyň... jak krásná proměna to byla, když jsem ho zase umyla!