V nouzi poznáš...

Tedy ne že bychom byli v nouzi. Naopak. Jsme ve velmi příjemném období, Erýsek objevuje svět, lidí okolo se nebojí, naopak je kontaktuje, maminka je šťastná a chaotická domácnost se pod chlapíkovým nenásilným nátlakem (hehe, že by oxymoron?) mění v místo, kde vládne umírněný řád. (A nářadí, za poslední dobu už jsem viděla v akci, vrtačku, šroubovák, jakýsi přenosný svěrák, ponk, dláto, barvy...)
I přes očividnou rodinnou idylku máme s chlapíkem občas zapotřebí bezdětného klidu a míru, abychom se mohli lépe poznat, vytříbit si nejasná místa v názorech na výchovu a zalézt si. A tehdy nastupují oni/ony, dědečkové a babičky, kamarádi a kamarádky, kterým zde za hladký průběh uplynulých týdnů DĚKUJI!