Hysterická těhule

Pro veliký úspěch a potřebu zbavit se mražených zásob ovoce jsme zopakovali akci borůvkové knedlíky. Tentokrát jsem naivně zapojila Erýse i do válení/krájení těsta, protože mi několik maminek vyprávělo, že je to snadné, že mu dám kousek jeho těsta stranou a on si s ním bude hezky hrát.
Když mi rádýlkem rozřezal právě pracně vyválený plát MÉHO těsta, vztekle jsem ho okřikla a rozválela ho znova. Když si do nového plátu klekl, zařvala jsem na něho. Když (nechápu jak) dosáhl na borůvky a posypal jimi celý nerozřezaný plát a půlku kuchyně, láteřila jsem souvisle, sprostě a nahlas, že mě muselo být slyšet až na chodbu. Když mě s ručičkou plnou borůvek chytil zezadu za tričko a na botičkách si odnášel rozpatlané těsto s borůvkami, rozbrečela jsem se. Posadila jsem ho k válečku, naházela knedlíky do vroucí vody a odběhla pro vysavač. Periferním viděním jsem spatřila, jak borůvkami pomatlané batole šplhá po židli (s textilním potahem sedadla) ke sporáku, bere pytlík polohrubé mouky a sype ji do vroucí vody ke knedlíkům. Vynesla jsem ho na balkon skoro v zubech, řval jak tur, já taky. Za chvíli ho to přešlo, omluvila jsem se mu za svou labilitu a slíbila mu, že víckrát se do riskantních akcí, kde hrozí nervové selhání rodičky, nebudeme prostě pouštět. Já jsem se uklidnila až po vysátí a setření podlahy v celém bytě (omezit se jen na kuchyň nemělo smysl). Ještě u patlání žlučového mýdla na borůvkové tričko jsem si brblala pod vousy, že od toho tady nejsem, že se na celou mateřskou můžu vy... To jen, abyste neměli strach, jaká tu panuje nepřirozená idylka.