Teorie o jménech

Dneska volal Petr. To je takový kamarád, který se ozve jednou za půl až třičtvrtě roku a pak si pěkně povídáme, jako bychom se viděli před týdnem. Osvěžující, vždycky mě to potěší.
Mimo jiné vyprávěl, jak byl s malým Péťou na rybách.
To mi vnuklo myšlenku. Často se s nastávajícími rodiči, hlavně tedy maminkami, bavíme na téma, že hezkých dívčích jmen je habakuk, zato na neprofláknuté znělé klučičí jméno v kalendáři nenarazíš. Usuzuji, že je to podmíněno socio-historicky (to umím pěkné složeniny, co...). Hrdí a ješitní otcové totiž mají tendenci své jméno synům trapně vnucovat, zatímco pro dívenky se častěji promýšlejí nové, neotřelé varianty. No a za ta století to nemohlo nepřinést ovoce.
Jsem bedna.