Maminko, chci kokodálu.
Přišel s tím u dědečka, tak jsem ho oblékla a vzala "k slepicům". Nebylo to ono, opeřence prohnal, ale dál kokodálu vyžadoval. Stále jsem nechápala. Dočkal se až večer, náhodou, když babička otevřela v rámci oslav bonboniéru. Zazářily mu oči: "Kokodála!"
vystavil Hanka Kl. v
16:30
Komentáře: 5:
:-D ještě, že máme ty kokoládkové babičky
Dostal bonbon a půl, víc zlá matka nedovolila... :-D (Protože dopoledne už měl 4 gumové medvídky, a to už teda jako přehnal!)
...sem se od vlastních dítek dozvěděla, jak mne ten vzdálenější děda (tuhle) nehezky pomlouval, protože jsem jim (tehdy dávno) chudáčkům malým nic (rozuměj "nezdravého")nedopřála. Netvrdím, že to nezabolelo. Ale dítka si to překvapivě přebrala tím správným způsobem, takže mne to zase odbolelo.
Cha, a já pořád, co mne na tom datumu, pod příspěvkem přibyvším, tak prásklo do očí. Pozůstatky dávné školkové "výchovy" --> "Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři". To vy, mladí, již nepamatujete :-) A kokodálu jsme měli jen na Mikuláše...
Rozumný děti!
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka