pondělí 3. listopadu 2008

Maminko, chci kokodálu.

Přišel s tím u dědečka, tak jsem ho oblékla a vzala "k slepicům". Nebylo to ono, opeřence prohnal, ale dál kokodálu vyžadoval. Stále jsem nechápala. Dočkal se až večer, náhodou, když babička otevřela v rámci oslav bonboniéru. Zazářily mu oči: "Kokodála!"

Komentáře: 5:

Anonymous Cifka řekl...

:-D ještě, že máme ty kokoládkové babičky

4. listopadu 2008 7:25  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Dostal bonbon a půl, víc zlá matka nedovolila... :-D (Protože dopoledne už měl 4 gumové medvídky, a to už teda jako přehnal!)

4. listopadu 2008 16:02  
Anonymous Bluesky řekl...

...sem se od vlastních dítek dozvěděla, jak mne ten vzdálenější děda (tuhle) nehezky pomlouval, protože jsem jim (tehdy dávno) chudáčkům malým nic (rozuměj "nezdravého")nedopřála. Netvrdím, že to nezabolelo. Ale dítka si to překvapivě přebrala tím správným způsobem, takže mne to zase odbolelo.

7. listopadu 2008 0:48  
Anonymous Bluesky řekl...

Cha, a já pořád, co mne na tom datumu, pod příspěvkem přibyvším, tak prásklo do očí. Pozůstatky dávné školkové "výchovy" --> "Rudou barvou dneska září, sedmička v mém kalendáři". To vy, mladí, již nepamatujete :-) A kokodálu jsme měli jen na Mikuláše...

7. listopadu 2008 0:55  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Rozumný děti!

9. listopadu 2008 12:12  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka