Love reborn

V posledních dnech nebo spíš nocích se mi stává, že místo spánku vedu nekonečné vnitřní dialogy s týpkama, které o tom svém stejně nepřesvědčím, mám z toho špatnou náladu, kruhy pod očima, příčníka a Erýs vyrážku kolem pusy. (Taková autorská zkratka, to by bylo na půl hodiny ufňukaného psaní.)
Včera jsem naplákala po skypu (nejen) Šmídce, jak jsem z toho všeho pěkně zničená, a ta povídá, že bude nejlepší, když začnu znovu. Dobrá rada, jakpak se to asi dělá? Prý těžko.

Tak jsem teda začala. Když na mě přijde polemické myšlení, začínám si radši povídat s Rejkjavíkem. Když na mě přijde depka, začínám se těšit, že v dubnu půjdu lézt do Černolic.

Dneska jsme byli celé dopoledne na sluníčku. Protože jsem nadmíru schopně uvařila oběd už ráno během Erýskovy výtvarné produkce, měli jsme spoustu času řádit a pusinkovat se na každém rohu. Pak jsme společně v přátelské shodě pojedli, dlouho spali a šli poprvé cvičit do Sokola. Úžasné dvě staré babky v teplákovce tam zvládaly hromadu malých dětí na nářadí. Erýsek se nadšeně vrhl mezi ně. Našlapoval po kladině jak Čáslavská, plazil se, skákal a prolézal.

Pak tam vtrhli čerti. Čerstvý odstavenec mi chvíli v panice olizoval výstřih a tvrdil, že "Rači domů." Neprotestovala jsem, obula ho, jenže zvědavost je mocná, k odchodu se neměl a za chvíli už hlásil "Maj ocasy. Ukážeme. Jsou ošklivý jak divočák." Takže první Mikuláš zřejmě proběhl bez traumat.

Do večeře času dost, jeli jsme nakoupit ovoce. Sousedka ze Srbska, co s její dcerou občas pijeme kafe, se svezla s námi a celý nákup mě opečovávala, Erýse bavila a nosila tašky. Navíc měla kupon na pětiprocentní slevu, tak jsme významně ušetřili. Moc příjemné. Před večeří nás ještě krásná elegantní sousedka z Ruska sprdla, kde se celý den trajdáme, že má pro kluka adventní kalendář.

Po večeři, koupeli a milionu vysmátých pusinek šel Erýsek klidně spinkat. Až teď mi dochází, že bez vyčištěných zubů. Projednou.

Náš svět je zase přátelské místo.