Nikdy nevíte...
Bětuška naučila Erýska lízat sníh. Holčička, spořádaně nabrala hrstičku špinavého sněhu v parčíku, kde denně čurají smečky psů (taky se u vás pejskaři kolem sedmé večerní sdružují do hrozivých tlup a táhnou krajinou?), a nacpala si ji do pusy.
Jenže Erýsek je chlapeček. Netroškařil, lehl si do bláta a ostrůvky sněhu okusoval přímo ze země. Upřímně, je mi to celkem šumák, ale vzhledem k přítomnosti dalších pohoršených žen jsem rádoby výchovně zaláteřila (jsem srab, co?). Asi jsem vypadala přesvědčeněji, než jsem ve skutečnosti byla, protože procházející paní v nejhorších letech pocítila potřebu mě ukonejšit: "Nechte ho, mladá pani, nikdy nevíte, po čem jsou zdraví."
Jenže Erýsek je chlapeček. Netroškařil, lehl si do bláta a ostrůvky sněhu okusoval přímo ze země. Upřímně, je mi to celkem šumák, ale vzhledem k přítomnosti dalších pohoršených žen jsem rádoby výchovně zaláteřila (jsem srab, co?). Asi jsem vypadala přesvědčeněji, než jsem ve skutečnosti byla, protože procházející paní v nejhorších letech pocítila potřebu mě ukonejšit: "Nechte ho, mladá pani, nikdy nevíte, po čem jsou zdraví."
Komentáře: 0:
Okomentovat
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka