Normálka a děti Štěstěny

Dnes ráno se Erýsek probudil a všechno bylo normální. "Maminko, vyndat, normálně vstávám!" Moc normální mi to v půl šesté ráno nepřipadalo, tak jsem si ho šoupla do postele a spala do sedmi. Probudil mě veselý pokřik: "Normálně kakám! Sundat pyžamko!" (Uf, stihla jsem to včas.)
Spolulezcům onemocněly všechny slibované děti, tak jsme řešili, co dělat: "Normálně ven! Na mráz!" Zatímco nám hodný webmaster Kuba na dálku opravoval počítač (tyhle věci nikdy nepochopím, Kuba sedí v Budějkách v obýváku a na mém počítači se samy otevírají a zavírají okýnka, o jejichž existenci jsem dosud neměla tušení...), vyrazili jsme na rybník. U Sokola Erýskovi došla šťáva a stál. Rozinky nepomohly. Z okolojedoucího černého vozu vykoukl nečekaně anděl (spřátelená mamka Bára) a k rybníku nás zbývajících 400 metrů dovezl.
"Normálně klouzat! Du, du, du p ledu!" Prásk! "No-no-normálně bolííí!" Po hodině a půl se snažím Erýska přesvědčit, že se můžeme mazaně svézt domů autobusem. "Nééé, ci normálně klouzat!" Stotřicítka odjíždí následována mým toužebným pohledem, je mi zima, chce se mi čurat, Ruda vesele kope. Prásk! Prásk! Prásk! To třetí fakt nevypadalo pěkně, hlavičkou pěkně do chladivého podkladu. Teď už by domů chtěl, ale pro slzičky zakopává. Takhle domů nedojde a já ho nedonesu. A přilétá druhý anděl strážný v podobě nám dodnes neznámého souseda z protějšího domu, nakládá nás do auta ke svému malému hokejistovi a Erýsek nadšeně hlásí: "Domů normálně autíčkem!"
Doma je teplo, počítač fachá, polívka se vaří a strýček V. volá, že odpoledne přiveze knížku. Normálně boží den.