Rozpálila jsem se...

... během teoretického rozhovoru na téma "pořídí-li si žena dítě s někým, s kým nežije, má smysl, aby trvala na svém životním standartu?" Myšleno čistě finančně, jakože jestli má holka s dětmi dál nárok jezdit na hory, slušně se oblékat, koupit si čas od času nějaký nesmysl... To vše za předpokladu, že i otec má dál nárok jezdit na hory, slušně se oblékat a čas od času si kupovat nesmysly.
Nelíbí se mi tiše schvalovaný fakt, že svobodné mamky jsou ty chudery, co sedí doma s rodičákem a čtrnácti stovkama, co jim určil soud, pilně kojí, přešívají a když se poštěstí, dychtivě lapnou po prvním rytíři, který je z jejich nezáviděníhodné situace vytáhne. Štěpánka na to psala diplomku, brr. Zastávám názor (abychom zůstali třeba u těch hor), že když si dva mohli dovolit jet spolu x-krát na hory, je správné, aby po rozchodu mohli jet každý x/2-krát. A případný nový chlap pak nemusí být záchranář, ale normální partner.
A že mám kliku na lidi, vypadá to, že ho budu moci nakonec zastávat dál.


PS: Asi by bylo "politicky korektní" nepsat o horách a nesmyslech, ale o kroužcích, cyklistických přilbičkách a všem tom modrém z nebe, které se dá dětem snést. Ale tenhle článek má být o matkách. (Na přilbičky stejně přispívá pojišťovna :-) )