sobota 3. ledna 2009

Ouzko je mi

Připomněla jsem si radostné první dny s Erýskem. Většinu času jsem strávila neupravená v ložnici, bez podprsenky v Kuzmově veliké lezecké košili a snažila se donutit nesavého savce sát. Velkej chodil pro jídlo, připravoval jídlo a nosil mi jídlo téměř k ústům, protože mladík se výjimečně rozesával právě v době, kdy tatínek prostřel (popř kdy babička s dědečkem přivezli vývar, škvarky a jiné nezbytné proprietky pro plnohodnotně kojící matku).
Buď to bude s Rekjavíkem nějak jinak, nebo se začínám vážně bát života dvojsvobodné.

Komentáře: 2:

Anonymous šňůra řekl...

hele, určitě na tebe v tomhle světě čeká ten PRAVÝ, jen musíš zdolat pár překážek a vzít si z nich jen to nejlepší, v tém případě děti, které ti pomůžou najít tu pravou čistou lásku, kterou ti z celého srdce přeji, Ty ji z nás potřebuješ nejvíce!!!Takže v tomto roce mám ten dojem, že se konečně uhnízdíš ... A jinak, jsme tu přece i my ... ;)

4. ledna 2009 20:24  
Anonymous cifka řekl...

Neboj se, že Rejkjavíka nenaučíš dříve a lépe. A že se nenajíš hned, na to neumřeš a taky máš jednoho zdatného chlapa doma, jenom si přesuň chleba, máslo a mazací nůž do spodních šuplíků kuchyně. Naučí se i mazat, věř mu.

5. ledna 2009 17:06  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka