sobota 24. ledna 2009

Posun k basu

Dosud odmítal moje pokusy o hudební výchovu, maximálně tančil. Dneska v cukrárně ale skoro do rytmu chřestil cukříky a když jsem vytáhla po spaní kytaru, nejenže odmítavě neřval, ale vydržel 6 písniček a k jedné se přidal!
Navíc, a nesmějte se mi, kdo o mé úchylce víte, lákají ho HLUBOKÉ struny...

Komentáře: 3:

Anonymous Anonymní řekl...

Cha chá. Promiň... musím se smát :)
Hanita

24. ledna 2009 17:31  
Blogger Vlastimil Divoký řekl...

Hrál kdosi na hoboj, a hrál již kolik dní,
hrál vždycky navečer touž píseň mollovou
a ani nerozžal si oheň pobřežní,
neb všecky ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš po svůj Strach?
Byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Hrál smutně na hoboj. Vzduch zhluboka se chvěl
pod písní váhavou a jemnou, mollovou…
A od vod teskně zpět mu na hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou.

25. února 2009 8:09  
Blogger Hanka Kl. řekl...

Ty draku, Vlastíku, jak víš, že mám tuhle ráda?

28. února 2009 18:13  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka