pondělí 26. ledna 2009

Proč to dělají?

Není to libůstka jen pro matky, "nové" otce a trpící samomluvou. Už jsem četla blog vědeckého pracovníka, bojovníka za přirozené porody i důchodkyně. Často jsou zábavnější komentáře pod články než původní podnět samotný. Spřátelení bloggeři mezi sebou diskutují pod čarou docela často, až to kolikrát působí jako výměnný obchod - vyjádřím se u tebe, ty se vyjádříš u mě.
Pak jsou tu podpovrchové toky informací (A prý občas ráno volá B, ať si přečte na WP, jak...) nebo taky vyložené náhody (A v centru Brna potkává pána, jehož tělo zná z facebooku možná důvěrněji, než mnozí jeho blízcí).
Třeba mikrouši jsou ohromně užitečný blog. Nemusím každému dokola vyprávět, co je nového, vyňufám se tu z Erýskových roztomilostí a při osobním setkání se pak můžu pokoušet pár minut působit jako člověk, který má i jiné zájmy, než je rozvoj nejúžasnějšího batolete na světě. I drby se tu dají docela rozumně dávkovat. A komentáře hltám, jak jinak. :-)

Komentáře: 1:

Anonymous cifka řekl...

Třeba já jsem začala psát, když mi muž založil blog. Nejdřív se mi to moc nedařilo, ale pak jsem tam začala přepisovat to, co jsem mu večer obvykle vyprávěla. Ty děti jsou prostě děsně ftipný, takže u toho řval smíchy. A taky se ta "pohoda" mateřské dovolené lépe snáší, když si z těch nejhektičtějších situací postavím článek a pak se mu můžu smát. A směju. A jak píšeš, to, že si to přečtou babičky je skvělý, protože pořád ví, co se děje a pak se můžou po Skypu dětí vyptávat a ví :-)

26. ledna 2009 15:16  

Okomentovat

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

<< Domovská stránka